Ženy nemají nohy

Kdysi jsem četla trilogii Vladimíra Neffa o Petrovi Kukaně z Kukaně, jehož první kniha se jmenovala „Královny nemají nohy“. Příběh líčí královnu jako nedotknutelnou bytost, jako ženu, které věnovat pár punčoch bylo absolutně nemožné, trestuhodné, pomalu byl dotyčný adeptem trestu smrti.

Tato kniha evokovala ve mně název dnešního zamyšlení o ženách současnosti. Jako by také neměly nohy. Můj přítel často říká: „Dnešní ženy nemají nohy“. Jenom kalhoty, legíny, džíny… Kam se poděly jejich nohy? Buď je mají chlupaté nebo křivé, či do písmene X a nebo O. Odpověď je nasnadě. Ženy ztratily v dnešní době onu básníky opěvovanou ženskost, ženskou jemnost a nedostupnost. Nahradily je: surovost, tvrdost, agresivita = neženskost.

Současná móda razí pohodlnost, uniformitu, šedost. Jen nevyčnívat v davu! A ženské atributy krásy jako je sukně, halenka, kostýmek, lodičky, punčochy, kombiné, šaty, ležérně uvázaný šátek, ladící kabelka…to všechno jako by bylo pasé. Ráno se rychle upravit, natáhnout džíny, nějaký vytahaný svetr, šálu jako oprátku na krk, do vysokých kozaček narvat kalhoty a nasoukat se do sportovní bundy, nejlépe do pasu, aby „okrasné tukové prstence“ byly na první pohled patrné, přímo hmatatelné.

A pak muž uvidí ženu s velkým Ž v sukni po kolena, v lodičkách, jejíž podpatky klapou chodbou, náměstím, halou, a krční obratle praskají a nutí hlavu otočit se tím směrem. Je zajímavé, že tento zvuk i pohled omráčí všechny muže bez výjimky. Mladé, staré, hluché i vyhaslé. Všichni jako očarováni pohlížejí na ten zázrak přírody.

A dotyčná vůbec nemusí být mladá, krásná, dokonalá! Je pouze žensky ženská!

A toto je tajemství krásy: být ženou! Oblékat se jako žena, chovat se jako žena a jednat jako žena: jemně, slušně, s úsměvem, žensky. Není ošklivých žen! Je jen ošklivých obleků, přikazovaných uniforem, lpěním na diktátu módy! Když bude módní nosit sekyru v barvě kobaltové modři zaseklou do hlavy, okamžitě si většina tento módní výstřelek pořídí. Je jim jedno, že kobaltová vůbec nesedí k jejich zeleným očím nebo hnědým kalhotám! Musí to prostě mít.

Možná je chyba také v tom, že doma nemáme velká a klopená zrcadla, aby se žena viděla ze všech stran a nejen v malém zrcadélku v koupelně. Namaluje si nový obličej, načechrá vlasy, zamrká nalepenými umělými řasami, olízne se a vyrazí do ulic! Vše je umělé: řasy, nehty, prsa, úsměv, chování. Jen napodobujeme herečky, zpěvačky, modelky, známé osobnosti. Dříve žena napodobovala matku, která ji do světa módy zasvětila. Dnes, bohužel, matky jsou už třetí generací od druhé světové války, které nevědí nic o krásné ženské duši. Poválečný komunismus vytlačil jemnou ženu s povrchu zemského. Nahradila ji údernice, matka, uklízečka a kuchařka!

Zmizela smyslnost, zmizela krása, zmizela žena a její nohy.

Ještě k vzhledu: jemně nalíčit a navonět, to jsou atributy zralé a chytré ženy. Nikdo neříká, že musíte pusu a oči obtáhnout několikrát, jak to dělá klaun, nemusíte být chodícími mrkacími panenkami. Kdo se nejvíce líbil mužům meziválečných let dvacátého století? Ženy vamp, ženy jemně nalíčené, s bezchybnou pletí a ohnivými ústy, ženy s kloboukem, ženy s vůní Coco Chanel a s boa stříbrné lišky přes rameno, ženy v podpatcích, se švem na punčochách, ženy nedostižné nejen na stříbrném plátně, ale i v obyčejném životě, ženy cudné, jemné, prostě ŽENY!

A poslední poznámkou jest – nezapomínejte na kvalitní spodní prádlo! Maminka mi vždycky říkala: „Navrch huj, vespod fuj!“ Pravou ženu poznáš podle spodního prádla, které je vždy krásné, svůdné, podtrhne křivky, zakryje nedokonalosti. Prostě dokonalá žena nosí i prádlo dokonalé. A nemá jej na sobě, jen když jde za doktorem nebo na hodně slibující rande.

A proto, milé ženy, podívejte se občas do světových módních časopisů a začněte trochu „opisovat“, pokud chcete ještě nejen zaujmout nějakého muže, ale i si jej udržet. Buďte ženou, vším, co slovo ŽENA obnáší.

Staňte se onou femme fatale svého vyvoleného. Nejenže s vysokými podpatky a rozevlátou sukní budete vypadat svůdně, ukážete svoje nohy, ale začnete si sebe jako ženy i více vážit!

 

Joe Esposito – Lady, Lady, Lady