Životní etapy

krize_svMáš sny jako mrakodrap, který věkem přichází o svá patra. Nejdříve hlavu v oblacích, pak sestupuješ vždy o patro níž. Někde pod pasem s „ranami pod pás“ přichází krize středního věku, ač ti již polovina let těžko zbyde. Chceš zůstat, držíš se zuby nehty, už jsi skoro všechno získal. Nebo ztratil? Věci, věci, věci, krámy a nesmysly, harampádí na půdě, ve špajzu, ve sklepě i v mozku. Pochopíš, že jedině cit ve dvou vydá za stovky drahých svršků, které stejně věk nezakryjí a vrásky nezamaskují. Máš skoro všechno a nemáš vůbec nic. Jen dřeš, vyděláváš na tolik hmotných statků, které vůbec nepotřebuješ a ani si jich nevážíš. Čas letí a ty začínáš chápat…

  Celý příspěvek

Iluze

fata_morganaIluze je mylný smyslový vjem. Iluze vždy vychází ze skutečného podnětu, který je smyslovými receptory chybně interpretován. V přeneseném smyslu znamená klamné očekávání nebo mylné naděje. Iluzi podléhá většina lidí, bez ohledu na rozpoložení. Například zapadající slunce se zdá být větší než polední slunce. Tyčka ponořená do vody vypadá jako zlomená apod. Sem patří také iluze, které jsou součástí kouzelnických triků šikovných iluzionistů.

Iluze lze také dělit podle toho, který smyslový receptor je klamán. Známe iluze zrakové jako optické klamy, fata morgany. Často jsme obětí sluchového mámení – slyšíme něco, co ostatní vůbec nezaregistrovali. Celý příspěvek

O špagetách a jiných těstovinách

spaghettiTěstoviny jsou potravinový produkt, který se vyrábí z nekynutého a chemicky nekypřeného těsta. Pocházejí z Itálie. Připravují se zejména z pšenice, pitné vody a přídavných látek k jejich obarvení nebo ochucení. Těstoviny se doporučují vařit v osolené vodě (zhruba jeden litr vody na 100 g těstovin).

Rozlišujeme těstoviny vaječné a bezvaječné. Dále se můžeme setkat s těstovinami semolinovými, celozrnnými pšeničnými nebo špaldovými, ječnými nebo žitnými. V obchodech zdravé výživy jsou dnes k dostání také těstoviny z bezlepkové mouky – pohankové, kukuřičné nebo rýžové.

Těstoviny pocházejí z Itálie, první zmínka o nich je z 1. století n. l. ve známé Apiciově knize (který žil v době císaře Tiberia), kde je popisována příprava sekaného masa nebo ryb obložených těstovinami „lasagne“. Druhý historický záznam pochází z dvanáctého století, kdy Gugliemo di Malavelle popisuje hostinu, při které se podávaly „macarrones sen logana“, což v překladu znamená těstoviny v omáčce. A o století později se v historii objevuje těstovina „Jacopore da Todi“.

Původ těstovin je nejasný. Zřejmě je ale „nevynalezli“ Italové, nýbrž Arabové. Těstoviny jsou po staletí tradiční součástí italské kuchyně. Italové vytvořili celou řadu jejich druhů a se zámořskými plavbami se postarali o jejich rozšíření do mnohých koutů celého světa. S největší pravděpodobností však těstoviny přímo z Itálie nepocházejí.

O vzniku a prvotním rozšíření těstovin neexistuje mezi historiky shoda. Teorie o jejich původu se liší o celé tisíciletí a napříč kontinenty. Záleží také na definici těstoviny. Například potraviny podobného složení se objevují již před naším letopočtem, ale upravovány byly smažením nebo pečením. Důležité z hlediska prvního výskytu je také odlišení podle surovin k výrobě – zatímco v Číně se první nudle připravovaly z rýže, ve Středomoří jsou to jiné obiloviny jako pšenice.  Celý příspěvek

Kde ti muži jsou?

sexy_elast„Jestli ženy postrádají muže, měly by se nejdřív stát samy opravdovými ženami“.

Kam zmizela hezky oblečená žena? Dneska na ní vidíme jen elasťáky, kraťasy, sportovní tepláky, neforemné turecké kalhoty, džíny s dírami a k tomu pohodlné botasky. Lodičky měla naposledy v tanečních. Ženy se diví, že muži o ně přestali mít zájem. Ve filmech, v reklamách, v časopisech i na plakátech vidí muži elegantně oblečené slečny s šaty nebo rozevlátými sukněmi, průhlednými blůzičkami, pěkně nalíčené, upravené a rozesmáté.

Muž se podívá na tu svoji „neženu“ v neforemných domácích kalhotách, hlavu má sedmibarevnou ze všech možných i nemožných melírů, je naštvaná, u pasu sadu klíčů a mobilů a každou chvíli volá: „Hele Maruš, vidělas Soňu, ta měla drbu! Je v těch šatech úplně nemožná. Na co si to hraje?“ Ano, i to ženské chování s trochou stydlivosti, upejpavosti a jemnosti se někam vytratilo. Zmizeli muži, protože se vytratily ženy!

Celý příspěvek

Řízek

ri_zekŠťavnatý a do zlatova propečený, s křupavou kůrčičkou, ňamy ňam. Řízek je plátek masa, který naklepeme paličkou (rukou, případně uválíme válečkem apod.) pro změknutí. Jako pokrm může být obalený v trojobalu nebo bez obalu, tzv. přírodní řízek. Nejčastěji se používá maso vepřové nebo kuřecí, někdy i telecí. Český řízek se připravuje tak, že plátek masa se naklepe, osolí a opepří, obalí v mouce, rozšlehaném vejci a strouhance. Někdy i dvakrát. Smaží se na oleji, sádle nebo másle.

Recept na český vepřový řízek původně vznikl za dob Rakouska-Uherska z rakouského receptu na vídeňský řízek neboli Wiener Schnitzel. Patří mezi jeden z nejvýznamnějších odkazů rakousko-uherské gastronomie. Říká se o něm, že jeho chuť si oblíbil významný rakouský vojevůdce maršál Radecký. Ten jej ale překvapivě poprvé ochutnal právě v Itálii, která byla v té době pod nadvládou Rakouska-Uherska. Podle legendy doporučil slavný vojevůdce Josef Václav Radecký z Radče v dopise císaři Františku Josefovi I. pochoutku zvanou „cotoletta milanese“, se kterou se seznámil v Benátkách. Jednalo se o kotletu obalovanou směsí strouhanky a parmazánu. Jeho osobní kuchař tuto pochoutku přivezl do Vídně, vynechal strouhaný sýr a vznikl klasický vídeňský řízek v trojobalu. Radecký byl známý gourmet a zadlužil se díky svým proslulým hostinám, které pořádal až do pozdního věku. Radeckého pochoutku brzy převzal jeho obdivovatel, mladý císař František Josef I. Řízek se tak dostal na počátku 19. století na talíře urozených při císařském dvoře, později i mezi měšťany a prostý lid. Vídeňský řízek je správně velká tence nakrájená telecí kotletka obalená pouze ve vejci a strouhance.

Tuto pochoutku můžete nyní ochutnat v každé rakouské hospodě, nejlépe ji ale údajně umí u Figlmüllerů, kde dostanete řízek doslova přetékající přes okraj talíře. Tato restaurace má ve Vídni několik poboček, tu nejznámější najdeme přímo pod svatoštěpánským chrámem. Celý příspěvek

Půlnoční dáma s diamanty

Potok_v_brezhajiIvan Ivanovič Šiškin (rusky Иван Иванович Шишкин, 25. ledna 1832, Jelabuga – 20. března 1898, Petrohrad) byl ruský malíř a grafik. Je považován za průkopníka epického zobrazení motivů typických pro ruskou krajinu. Většinou maloval jen lesní krajiny, ve kterých vynikal malířskou harmonií i vyjádřením reálné podoby malovaného. Uměl však malovat i žánrové obrázky. Řadí se mezi hlavní představitele ruské krajinářské tvorby 19. století a bývá označován za klíčovou postavu hnutí Peredvižniků. To bylo uskupení výtvarníků, kteří se snažili pomocí zobrazování témat typických pro Rusko o angažovaný postoj k tehdejším občanským a sociálním problémům země. Jeho obrazy jako Dubový háj, Ráno v borovicovém lese, Žito, Březový háj, Borovice na písku, Před zrcadlem, Potok v březovém háji, Na divokém severu…a další jsou skvosty ruského realismu. Stojí před námi vznešeně živé stromy, kmeny ošlehané větrem, slyšíme šustot listí, praskání větví, horký písek pálí do bosých chodidel a vůně smůly roztahuje chřípí. Po letní přeháňce se lesknou na cestě lesíkem kaluže a poslední kapky kanou z větví do vyprahlé ruské země. Račte vstoupit. Ten prožitek stojí za to!

Celý příspěvek

Baroko nejen pro oko

ba_ro_kokokoAsi se vrací baroko. Naše ženy nejsou obézní, ale barokní, prostorově rozložitější. Prostě krásné. A to nejen pro oko! Pan Rubens by měl radost, že doba baroka se opět vrací.

 

 

Baroko je pro oko

 

Kokoko, řekly si slepice,

budeme se tvářit jako labutě,

aspoň naoko,

jsme kypré jako baroko. Celý příspěvek

Citáty

Každý musí platit za chyby, které dělá, ale kdo je udělal z lásky, dostane slevu. (Pavel Kosorin)

Bannery

rc4 blog MrPierc řeší neřešitelné

Paví piny