Červená báseň pro mě

Žena v červeném…

Červená, červená, když jí hladím ramena… Červená Karkulka – moje nejoblíbenější pohádka. Červený kohout na střeše, rudé gardy, purpurová kamínka. Kainarova růžová bandaska a zmrzlé ruce u Vincka chcípáčka. Rudá záře nad Kladnem, ale nějak nám vybledla…

Rudí průkopníci se prokopali hluboko, asi ztratili směr. Rudá armáda, kdepak loňské sněhy jsou. Když uvaříme krevetu, září doruda. Neruda, Ruda, Rudy Kovanda, „Rudý komanda“, rudé růže ve vlasech, Červená řeka, Rudé moře. Rudiment. Červený šátečku, kolem se toč… Červený trpaslík. Červený vypláznutý jazyk malé skotačivé holky, červené štrumpfny fotbalistů… Indiánům se říkalo Rudoši nebo Rudokožci.

Moje představa červené je krvavě rudé Ferrari v garáži, aby ladilo s karmínově červenou rtěnkou a rudou kabelkou. Kolem krku mám krvavé rubíny, z uší visí z bordó kapky krve umně tvarované náušnice. A k jídlu červeného lososa, granátová jablka s rybízem, zlatý kaviár po lžících (pochopitelně stříbrných) a zapíjet červeným Chatoneaux d’Pappe nebo Růžovým sektem. Servíruje mi to číšník v červené zástěře s červenou páskou přes levé oko (určitě má červené trenky ušité z rudého praporu), na rudém ubrusu, ve váze rudý květ kaktusu, a pusu si otřu (ne do ubrusu) do rudého ubrousku na rozloženém Rudém právu. Účet mi vypíše červenou tesařskou tužkou, na účtu je napsáno červeně: „Pro Rudou dámu jako pozornost podniku“. Červený pikolík mi podá rudé boa, majordomus mi otevře dveře a zvolá: „Poklekněte, Dáma v červeném odchází!“ Malinově červeným jazykem si olíznu karmínové rty, podívám se na něj ohnivým pohledem, až mu zrudnou uši a srdce vzrušeně mu buší. A za Pochodu padlých revolucionářů odcházím po rudém koberci k přistavenému krvavě rudému Ferrari. Jako spropitné dávám zlatý ruský červoněc a odjíždím k rudému západu. Rudá záře nad Kladnem mi září v ústrety. To je Červená knihovna, co?

Červená křičí: „Stůj!“

Červená je symbolem vášně, tepla, lásky, zuřivosti, vzteku… Vidím rudě, když mi zamáváš červeným hadrem před očima. Pak mám červené oči od nevyspání… Souboje se vedou do první krve. Krvavá tlačenka dělá z vodníků smrtelné lidi. Potůčky krve tečou při židovské či ženské obřízce. Rudý prapor revoluce, krev kape z gilotiny, rudý západ slunce ohnivě uvadá. Po lásce někdy krvácí srdce. Teče mi červená z nosu. Líbají tě rudé rty od Marty. Červená míšeňská jablíčka, červená řepa, rudá líčka má naše malá Andulička, červený otisk dlaně na zadečku, rudý korzet v představách chtíče… Červené ruce napuchnou po opaření, rudé tváře nezdravého životního stylu svítí přes kůži. Stud se barví červenou, rozpaky, trémou, strachem. Panika je červená – všechno je rudá barva ohně a adrenalinu. Rumělková limonáda, červená griotka, rudé rajče, červená Margarita, pij dopolopita. Grenadina je sirup vyrobený z granátových jablíček. A jsou odjištěná! Plná vana kečupu, když už nejsou fialky. Velké červené korále po babičce…

Odstíny červené: rudá, karmínová, purpurová, šarlatová, bordó, nachově červená, rubínová, cihlově červená, ohnivě červená, signální červená, ryšavá, rezavá, nachová, granátová (neodjištěná), rumělka (je i zelená), vínová červeň, rusovlasá, kaštanová, korálová, mrkvová, krvavá, malinově a jahodově červená, lososová, burgundská, semaforová červeň… A co červen a červenec? Voní po červených jahodách a uzrálých malinách. Řád rudé hvězdy září do tmy. Čeština má desítky odstínů červené, o kterých se angličtině ani nezdá. Pravděpodobně po takovémto čtení o rudé barvě vznikl Komunistický manifest Marxe a Engelse, dvou nespokojených mužů, kterým mávání červeného hadru před očima přebarvilo myší šeď života devatenáctého století. Lenin pak jejich dílo dobarvil doruda dle odstínů dělnické krve.

Červená je symbolem erotiky, sexu a vášně. Červená ženám sluší. Rozšiřuje už tak bujnou představivost mužů a podporuje chutě, nejen k jídlu. Rudá vybízí k utržení, někdy i knoflíku na poklopci, i když se nosí zipy. Nejvíc vyniká na rusovláskách, ty pak hoří dvakrát najednou, ani nepotřebují sirky. Červená provokuje, žárlí, křičí, maluje, předvádí se, řve…. Červená je in!

Červenání

Červená na semaforu,

netopýr visí hlavou dolů.

Potkala jsem básníka Josefa Horu,

co nesl v kornoutu horké kaštany.

Dáte si také, mladá paní?

Dala bych si…

a ruce jsem měla celé červené

od toho žáru.

Tváře rudé jak od požáru,

který v srdci zažehl se.

Rudá vlajka na stožáru,

celé srdce v kuse.

Červený autobus v Londýně,

seňory s rudou růží v puse

tancují Paso doble.

Milostný dopis na klíně,

cítím hořko v puse.

Nebylo to dobré!

Gaudí v Barceloně mi podal růži,

doutníka měl v ruce.

Sklopila jsem oči studem dolů

na vlně směrem k molu.

Rudá sukně v klíně,

když ho houpu hlavou dolů.

Červenám se v pomyšlení

na noci plné žáru,

na tu maškarádu s milenci,

co nechtěli žít v páru.

Rudá krev buší ve spáncích

a saju lásku z propletených těl

na rudém koberci…

Cihlově červená antuka,

když jaro zaťuká

a láska chce si hrát.

Rudé šaty na koberci,

slyším říkat: Merci, merci.

Krásná rudá dámo!

A já mám nevypráno,

je už skoro ráno

a chtěla bych tak spát.

Rudé hrozny tlačí pravdu

z hloubky ven.

Dneska, zítra, za týden.

Něco chce dovnitř

a něco zase ven!

Nachové plachty na stožáru,

já v červeném žakáru,

třešně se houpou pod uchem,

zakrývám si ňadra lopuchem.

První menarche,

rubínové hvězdy na věžích Kremlu,

výplata v nedohlednu,

karmínové rty,

které tě líbaly za uchem.

Vypláznutý jazyk malé skotačivé holky,

červené soudní kolky,

kolečko upadlé od tříkolky

a spadlá mašle od tý holky!

Rudá jízda skončila v hospodě.

Křičeli: Šavle, hore!

Ráno měli červené oči od nevyspání.

Spali jinde,  

nééé se svou paní.

Cpali se krvavou tlačenkou.

V náruči pivo Červený drak

a zpívali si: Houpy, hou.

Budu tě houpat na kolenou,

bude z nás krásný pár.

Souboje do první krve

pro krásnou tvář.

Kord bodl přímo do srdce,

byla to jeho první láska.

Zhasnul jako svíčka,

která se nestačila ani rozhořet.

Dal svou lásku na oltář.

Zbledla její rudá líčka.

Rudý korzet lásky,

jak lehce se rozpíná,

kaštanové vlásky,

jsem skoro nahá,

rudé mašle od pomlázky,

noc byla vlahá,

první a poslední lásky,

asi jsem byla ta pravá.

Mám od ní rusé vrásky,

bez nadsázky,

jsem červená jak semafor.

Lucia Šoralová – Červená (slova M. Horáček)