Podzim života
Je podzim, zlátne listí, vykopávám brambory, suším bylinky a houby u kamen. Sypu je do staré skleněné rexovky po babičce a přidám trochu pepře, aby červíci neměli šanci. Fouká od lesa a já dlabu velké dýně a chystám světýlka pro děti. Oranžové dýně, srnčí hněď buků, červené psí víno, žluté listí břízy a fantastické barvy letních dubů se předhánějí s javory, kdo s koho. Čas se vrátil do normálu a pomalu přede jako kočka stočená v ušáku u krbu a sní svůj sen o domácím štěstí.
Podzim se do polí vkrádá,
mlha leží na zádech.
Píšu v duchu tomu,
koho mám stále ráda
a vídám ho ve svých snech.
Listí pod nohama šustí,
vůně tlení se z lesa line.
Vzpomínky mě neopustí,
myšlenka myšlenku mine.
A co vy, pane, vy ne?
Slunečný den se pomalu krátí,
podzim života v kostech praská.
Vzpomínám se slzou v oku,
milí zlatí,
byla to asi láska!
Láska jak ze žurnálu,
mnoho povyku pro nic.
To nic skoro umořilo osla.
Hodně pláče a kraválu,
všichni už zapomněli,
láska málem pošla.
Tak to chodí v životě,
jaro zaseje a podzim sklidí.
Léto je více v oblibě,
zimu staří nenávidí.
Barevný podzim obdivují
všichni, i kotě na plotě.
Zima – to je smrt!
Podzim je příprava na ni.
Barvy teplé od sluníčka
hřejí víc jak pára v bani.
Pavučiny osidel nás šněrují
jak vánočku, milá paní!
Ale ještě nestahujte kalhoty,
k brodu je cesta daleká.
Podívám se na boty,
nehodí se do sloty,
voda v nich mě vyleká.
Užívejme pohody,
nic naplat, že se zima blíží.
Neběháme závody
a víme, co mysl tíží.
Barvičky nás oblaží,
sluníčko pohladí líce,
déšť nahlodá naši Psyché
a vítr vše rozvíří rychle.
Listí kolem nás tancuje,
k tanci hraje šustivé trylky.
Jablka se pomalu červenají,
k jídlu zvou fialové lilky.
Podzim je plný barev,
lákavých vůní a chutí.
Sliny mi tečou po bradě
a ochutnávat mě nutí.
Hej hola, krásný podzime,
vybarvi můj úsměv i duši.
Pofoukej bolístka,
jak se patří a sluší.
Mám z toho i červené uši!
BAILANDO
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.