Podzim života

Je podzim, zlátne listí, vykopávám brambory, suším bylinky a houby u kamen. Sypu je do staré skleněné rexovky po babičce a přidám trochu pepře, aby červíci neměli šanci. Fouká od lesa a já dlabu velké dýně a chystám světýlka pro děti. Oranžové dýně, srnčí hněď buků, červené psí víno, žluté listí břízy a fantastické barvy letních dubů se předhánějí s javory, kdo s koho. Čas se vrátil do normálu a pomalu přede jako kočka stočená v ušáku u krbu a sní svůj sen o domácím štěstí.

Podzim se do polí vkrádá,

mlha leží na zádech.

Píšu v duchu tomu,

koho mám stále ráda

a vídám ho ve svých snech.

Listí pod nohama šustí,

vůně tlení se z lesa line.

Vzpomínky mě neopustí,

myšlenka myšlenku mine.

A co vy, pane, vy ne?

Slunečný den se pomalu krátí,

podzim života v kostech praská.

Vzpomínám se slzou v oku,

milí zlatí,

byla to asi láska!

Láska jak ze žurnálu,

mnoho povyku pro nic.

To nic skoro umořilo osla.

Hodně pláče a kraválu,

všichni už zapomněli,

láska málem pošla.

Tak to chodí v životě,

jaro zaseje a podzim sklidí.

Léto je více v oblibě,

zimu staří nenávidí.

Barevný podzim obdivují

všichni, i kotě na plotě.

Zima – to je smrt!

Podzim je příprava na ni.

Barvy teplé od sluníčka

hřejí víc jak pára v bani.

Pavučiny osidel nás šněrují

jak vánočku, milá paní!

Ale ještě nestahujte kalhoty,

k brodu je cesta daleká.

Podívám se na boty,

nehodí se do sloty,

voda v nich mě vyleká.

Užívejme pohody,

nic naplat, že se zima blíží.

Neběháme závody

a víme, co mysl tíží.

Barvičky nás oblaží,

sluníčko pohladí líce,

déšť nahlodá naši Psyché

a vítr vše rozvíří rychle.

Listí kolem nás tancuje,

k tanci hraje šustivé trylky.

Jablka se pomalu červenají,

k jídlu zvou fialové lilky.

Podzim je plný barev,

lákavých vůní a chutí.

Sliny mi tečou po bradě

a ochutnávat mě nutí.

Hej hola, krásný podzime,

vybarvi můj úsměv i duši.

Pofoukej bolístka,

jak se patří a sluší.

Mám z toho i červené uši!

BAILANDO