Balada pro bezdomovce

Potkal jsem v parku eletriku,

ujela mi špičky bot.

Srazil jsem půlky

a běžel rychle na záchod.

V cestě mi stál plot,

málem jsem dělal do kalhot.

Svačinu mám v zadní kapse,

v ruksaku zas vrabce

a knihu plnou blbostí.

Když ji čtu,

mám hodně radosti,

jakou hloupost jsem zas vymyslel.

Mám čerstvé lyže

a starý kožich.

Pes mi líže pravé koleno,

hladím mu čenich.

Jsem to ale vemeno.

Pes zvedá nohu a čůrá,

to samé opakuju já.

Lidé se na nás dívaj´,

to je ale vostuda.

Z kapsy vyndám bagetu

a hraju na ni jako Stivín.

Lidi mi házej´ peníze

a já se tomu divím.

Sebral jsem skoro třicet korun.

Hospoda na mě volá:

Pojď na pivo!

Pojď se mnou, pse!

Tak pojď, ty nádivo.

Dostaneš zbytky z kuchyně

a já si dám piva dvě.

Někde jsem ukrad´ kladivo,

k tomu hrst hřebíků.

Udělám si hrábě,

shrabu náměstí hravě.

Myju si nohy ve Vltavě,

odbila pátá právě.

Seberu vajgla, potáhnu,

von ještě hoří,

proberu popelnice.

A ejhle, knedlíky v igelitu!

Konzerva stará nejmíň pět let.

To bude tóčo, to bude let!

Snědli jsme to hned.

Pojď, hafane, se mnou spát,

nemusíme si na nic hrát.

Pár krabic

v rohu v parku,

tam se natáhnem´.

Když budem´ mít štěstí,

v noci na nás nebude nikdo chcát.

Šáhnu do druhý kapsy,

mám tam půlku flašky rumu

a jednu rozpuštěnou karamelu.

Pro tebe karamela,

pro mě rum.

Přitulíme se k sobě

jako dva milenci.

Doufám, že zítra

bude zas tak dobrý den.

A usínám spokojen.

Silvestr 1977 – Jiří Korn a Hana Zagorová