Čest

Motto:

Piráti přepadli loď. Dva kapitáni –  šlechtic a pirát – bojují proti sobě. Šlechtic: „Bojuji pro svou čest!“ Pirát: „Já pro peníze. Každý pro to, co mu schází!“

Čest (od slovesa ctíti) je to, čím si člověk zasluhuje i získává úctu a důvěru, a co ztrácí podvodem, zradou, zbabělostí. Tedy tam, kde zklamal důvěru druhých, kteří se na něho spoléhali. Patří mezi ty základní lidské pojmy, které je obtížné definovat: Websterův slovník uvádí osm různých významových odstínů slova.

“Čest je – čest.“

V tradičních společnostech převládalo pojetí cti jako ocenění a úcty ze strany druhých, čest jako postavení, hodnost nebo pocta. S postupnou individualizací člověka od společnosti se zdůrazňuje spíše čest jako ocenění sebe sama, jako rys člověka, který se nemusí stydět sám před sebou.

“Není to titul, co dává člověku čest, nýbrž člověk, který dodává čest titulu.“ (Machiavelli)

V tradičních společnostech se vysoko cenila statečnost a odvaha, zejména v boji. Člověk, který by utekl před nepřítelem, ztrácel svou čest.

“I když už mi zbývá jediná loď, musím pokračovat v odstřelování. Španělsko, královna i já, dáváme totiž přednost cti bez lodí před loděmi beze cti.“

Naopak vysoké postavení, moc nebo štědrost přinášely s sebou úctu druhých, vyznamenání a pocty, a tedy čest. Dodnes mluvíme o „čestné funkci“ (která přináší čest svému nositeli), „čestném předsednictví“ (jež přináší čest firmě či konferenci), o „vojenské cti“ a vojáci vzdávají poctu zbraněmi. V povoláních, kde jeden člověk rozhoduje o životech druhých jako vojenský velitel, nebo kde musíme své životy někomu svěřit, například kapitánovi lodi nebo letadla, očekáváme, že se tito lidé řídí „etikou cti“, tj., že za svá rozhodnutí ručí vlastním životem. Proto kapitán opouští tonoucí loď jako poslední.

„Chraňte svou čest, aby jste měli v nouzi co zaprodat.“

Pokud se člověka někdo dotkl, poškodil jeho čest, čest jeho ženy, rodiny, vlasti, bylo obvyklé, že bude svou čest hájit tím, že protivníka vyzve na souboj. Smysl byl v tom, že tím dával najevo, že si něčeho váží víc než vlastního života. U žen se „ctí“ často rozumělo zachování věrnosti nebo panenství.

„Čest jeho památce“

V současné společnosti hovoříme o cti buďto tam, kde ji někdo ztratil, anebo kde se za něco zaručujeme vlastní osobou a její ctí – například při přísaze a slavnostním slibu. Pojmy jako „čestný (nečestný) člověk“ nebo „čestné slovo“ se však stále užívají a mají i svoji váhu. S představou cti souvisí také pocty a vyznamenání.

„Kolika ctižádostivým jde o čest?“

Jsou ale muži i ženy, kteří mají čest jako životní krédo. Mají čest ve svém štítu. Ctí ji a dodržují. Před takovými smekám: „Klobouk dolů“. Je jich čím dál míň. Většina svou čest prodá za peníze, postavení, majetek a ješitnost.

„Nymbus kykyrýka“ aneb „Muži jako nudle v bandě“

Dnešní mladíci ani neví, co to slovo znamená. A v počítači ho nenajdou. A co je to „Kykyrýk“? Ješitný chlap, který staví všechno svoje ego nad ostatní hodnoty. Já, já, já, jenom já. Kykyrýká na plotě, občas se neudrží a rozbije si zobák. Když spadne z plotu do vlastních výkalů, už si tolik nevyskakuje. Nikde to ale neříká. Nemluví, jak mu zobák narost´. Je pyšný na to, jak má krásné auto, šaty, manželku, milenku, dům, děti, jak má velké konto, jak se ho každý bojí a jak mu každý nadbíhá. Svaly má většinou jen kolem své pusy. Nejvíc je namyšlený na to, jakým způsobem a jak rychle získal peníze. Morálka, slušnost ani čest nehrají žádnou roli. To je „Nymbus Kykyrýka“. Opačný jev v podobě „Nudle v bandě“ máme každý den před očima. Tlačí před sebou vozík s nákupem v supermarketu, nemá vlastní názor a pracuje jako robot dle příkazů nadřízených a manželky. O cti jenom sní při sledování televizních mýdlových seriálů a při počítačových hrách. Čest jeho mužské památce!

Jak poznáte „Kykyrýka“ a „Nudli v bandě“?

Má šitý oblek na míru, aby schoval bříško a špeky. Je silně sebevědomý na své postavení a peníze. Je ironický a blahosklonný a opovrhuje všemi, co jsou pod ním. Obdivuje ty, co jsou nad ním. Snad se tam po jejich zádech, přes známosti a peníze, nějak vyšplhá. Je to všechno kamufláž, která podpírá jeho sebevědomí. Vezmeš mu jeho „berličky“ a je z něj „Nudle v bandě“.

„Chudoba cti netratí.“

Je hodně svědomitých, pracovitých a čestných lidí. Jsou ale většinou chudí, protože Čest je Chudá dáma, příbuzná Lásky a Kuráže. Jen malé procento poctivých a čestných lidí zbohatne – vlastní pílí a svědomitostí. Jejich čest je více než bohatství.

„Čest poraženým!“, utěšoval se přistižený podvodník.

Krad´ starý Mates, krad´ jako straka,

Krad´ u bohatce, krad´ i u žebráka.

Potom, nerozmýšleje se dvakrát,

dal do pokladny vše, co kdy nakrad´

a nápis zhotovil si na to:

SOUKROMÉ VLASTNICTVÍ JE SVATO!

(Jiří Haussmann: Občanská válka. Melantrich 1923, str. 47)

Lucia Šoralová – O lásce, cti a kuráži