Tančím s anděly

I v té nejčernější tmě svítí plamínek Naděje. Té – s tou holí. Každé trápení, bolest, žal či nemoc má svůj konec. Zavolej strážné anděly, oni ti poradí. Když je požádáš, pomohou ti v podobě daru. Jsou to andělské dary – dary prozření. Já tančím s anděly.

Smrt se zastyděla,

sáhla si doprostřed čela,

že půjde raději spát.

Kosu jí podržím,

o tu se nemusí bát.

Rezavá je, jako já, celá…

V zrzavé paruce

šli andělé za ruce:

Anděl naděje.

Anděl smíchu.

Anděl, co rád jí

a Anděl hříchu.

Slétají se z podstavců,

obrazů i božích muk.

Tiše, ani muk!

I z mého kříže na zádech

jeden odletěl.

Plíží se mlha z luk…

Ještě je hluboká noc,

andělům křídla zvadla.

Pusa ochraptěla,

jak volala jsem o pomoc.

Je toho ještě moc,

co bych chtěla – třeba

brouzdat se rosou s anděly.

A tančit jako malá!

Anděl naděje mne do náruče vzal,

v kostele se mnou tancoval.

Anděl smíchu na varhany hrál.

Ten, co rád jí,

nás libou krmí častoval.

Anděl hříchu mou spodničkou

rty mi utíral.

Díval se mi na kolena, nemrava!

Já byla uzardělá celá,

tolik naděje mi dal….

S úsvitem se dívám do zrcadla,

únava na mne padla,

tancovala jsem celou noc.

A spát, spát se mi chce, moc.

Anděl slyšel volání o pomoc,

přiletěl se svistem křídel

a sedl si na madla

staré komódy…

Dívá se do mne

jako do zrcadla.

Jeho oči se smějí.

Slyším trávu růst

i přicházející kuropění,

nadcházející den jde do módy.

A zprávu, která všechno změní…

Anděl mne chápe

a drží za ruce.

Manžel vedle chrápe.

Jsem celá bledá,

tančit bych s ním ještě chtěla,

ta myšlenka spát mi ale nedá…

Viděla jsem anděly,

tančila s nimi a jedla.

Dostala od nich naději,

ta za ruku mne vedla.

Jeden mi sáhl doprostřed čela,

tam, kde sahala si Smrt.

Mé myšlence požehnal.

Já usnula, „uondaná“ jsem byla celá.

Ale celá šťastná,

že anděl se mnou tancoval.

„Za týden budem´ tančit dál“, sliboval.

A letěl zase o dům dál…

Karel Kryl – Anděl