Déjà vu na Baker Street

modra_kulickaDéjà vu  (francouzsky „již viděno“, vyslovováno „deʒa vy“) označuje v psychologii jev, kdy má člověk z ničeho nic intenzivní pocit něčeho už dříve prožitého, viděného nebo slyšeného. V běžné řeči nebo např. v divadelní kritice může ale znamenat také prostě něco, co „jsme už viděli“, co není originální, původní.

Jela jsem do Prahy za spolužačkou z gymplu. Zjistila jsem, že bydlí kousek od Pinkasovy synagogy na Starém městě. Tolik jsem četla o nejvýznamnější osobě pohřbené na Starém židovském hřbitově – o náboženském učenci a pedagogu – mé mysterium tremendum.  Rabi Jehuda Liwa ben Becalel, zvaný rabi Löw, s jehož postavou je spojena i pověst o vytvoření umělé bytosti – golema, je zde pochován od roku 1609. Neodolala jsem a k jeho hrobu vykročila. Začalo pršet, ale to mne od mého záměru neodradilo. Nikde nikdo, mokro a hřmění vyhnaly turisty do okolních kaváren a restaurací, kde přečkávali letní bouřku. S deštníkem jsem našla Rabiho hrob a v tichosti postála. Je starým židovským zvykem dávat na náhrobky kamínky místo květin. Sehnula jsem se, abych položila oblázek na horní římsu a mezi dešťovými kapkami a kamínky se něco zalesklo. Rozhrnula jsem oblázky a koukám – modrá kulička. Zářila jako duha, když se na ní odrážely paprsky právě vykukujícího slunce zpoza pršících mraků. Kuličku jsem vzala do levé ruky a dívala se do té safírové modři. Kde se tu vzala? Z vedlejší ulice jsem z otevřeného okna zaslechla tklivou melodii na saxofon od Gerryho Rafferty „Baker Street“. Dýchla jsem na kuličku a třikrát ji otočila mezi prsty…

…a najednou stojím na Baker Street před domem 221B a klepu na dveře. Podívám se na svou ruku v rukavičce z modré kozinky. Šaty až na zem mám z modrých krajek, korzet mne svírá, že nemohu ani pořádně dýchat. Na hlavě mi sedí modrý klobouček s pštrosími péry a modrá lehká perelína mi splývá s ramen. Svůj odraz vidím v prosklených dveřích a nevěřícně civím s pusou dokořán…

„Co se to stalo? To jsem já? A v Londýně?“, nemohla jsem uvěřit svým očím. Jako bych tu kdysi už jednou byla, nějaké myšlenkové déjà vu.

Otevřely se dveře, ve dveřích stojí paní Hudsonová a ptá se: „Přejete si, madam?“ Uvědomuji si, že mluví anglicky a já jí plynně odpovídám: „Potřebuji mluvit s panem Sherlockem Holmesem.“

„Nepřijímá“, odpověděla paní Hudsonová.

„Dejte mu, prosím, tuto kuličku, on už bude vědět“, řekla jsem bez mrknutí oka. Paní Hudsonová si něco pro sebe zadrmolila a pomalu odešla. Dveře nechala pootevřené. Během chvilky se vrátila a úslužně se mi uklonila: „Pan Holmes Vás očekává.“

Vystoupala jsem po schodech a ve dveřích stál Sherlock Holmes: „Madam, klaním se Vám, víte vůbec, co jste mi poslala?“

„Ne, nevím…“

„To je to, co hledal Rudolf II., Atilla, Ramses III., Čingischán, Alexandr Makedonský, král Artuš a Richard Lví srdce, Selim I., Karel Veliký, Napoleon….. Všichni hledali tuto kuličku a budou ji hledat i další velcí vládci budoucna. Není to jenom honba za Kamenem mudrců. Ale i s touto kuličkou se můžete přemístit v čase a prostoru a jste nesmrtelná. Když kuličku budete zrovna držet v levé ruce, třikrát ji protočíte mezi prsty a dýchnete na ni, tak se ocitnete v myšlence, na kterou zrovna myslíte.“

„Je to pravda. Vždyť já stála u hrobu Rabi Löwiho, slyšela tu melodii o Baker Street a vzpomněla jsem si na Vás.“

„A Vy, mistře, vy ji nehledáte?“, stále jsem žasla nad tím, že mluvím dobře anglicky a s takovým člověkem. Nezdá se mi to?

„Vím o ní, četl jsem o ní, ale nikdy jsem ji nehledal. Dostanu se tam, kam potřebuji, a můj mozek vyřeší každou záhadu, která mi přijde do cesty. Od toho jsem Sherlock Holmes! Ale Vy si dejte pozor! Staré přísloví praví: Dej pozor na to, co si přeješ. Mohlo by se ti to splnit.“

„Mohu vám nabídnout šálek čaje, je právě pět hodin? Ani se nebudu ptát, z které doby jste. Pochopil jsem, jste z budoucnosti. Odpusťte, prosím, stárnoucímu muži a také trochu jeho ješitnosti: Mluvíte o mně ve vaší době?“

„Mistře, jste symbol geniality a detektiva par excellence. I slovutný Hercule Poirot před Vámi smeká klobouk. Jste nesmrtelný, ani kuličku nepotřebujete. Stále se o vás píše a natáčí se filmy. Jste dokonalým prototypem chytrého a nenapodobitelného muže devatenáctého století. Zná Vás celý svět.“

Lehce se usmál, potěšen mými slovy. A který muž by nebyl poctěn takovou chválou?

„Čaj je výtečný, pravý Earl Grey od firmy Jackcons of Piccadily“, bodovala jsem zase já, aby viděl, že o jeho zvycích také něco vím.

Usmál se a podal mi modrou kuličku: „Ať Vám slouží!“

Rozloučila jsem se s ním a poděkovala za vše. Kuličku jsem přendala do levé dlaně, třikrát protočila, dýchla na ni a pomyslela na hrob Rabi Löwiho … a stála jsem zase u něj. V kalhotovém kostýmu a v lodičkách. Padaly poslední kapky se stromů a keřů, slunce svítilo a zrcadlilo se v kalužích rozesetých na cestičce mezi hroby.

Melodie „Baker Street“ právě doznívala…

 

 

Baker Street – Gerry Rafferty

 

Napsat komentář

Citáty
Duše některých lidí je tak silná, že jsou schopni obětí, jejichž odměnou je vědomí, že milované osobě zajistili štěstí. (Honoré de Balzac)
Bannery
rc4 blog MrPierc řeší neřešitelné
Paví piny