Iluze

Iluze je mylný smyslový vjem. Iluze vždy vychází ze skutečného podnětu, který je smyslovými receptory chybně interpretován. V přeneseném smyslu znamená klamné očekávání nebo mylné naděje. Iluzi podléhá většina lidí, bez ohledu na rozpoložení. Například zapadající slunce se zdá být větší než polední slunce. Tyčka ponořená do vody vypadá jako zlomená apod. Sem patří také iluze, které jsou součástí kouzelnických triků šikovných iluzionistů.

Iluze lze také dělit podle toho, který smyslový receptor je klamán. Známe iluze zrakové jako optické klamy, fata morgany. Často jsme obětí sluchového mámení – slyšíme něco, co ostatní vůbec nezaregistrovali.

Subjektivní iluze vznikají především z nedostatečné pozornosti. Člověk je zabrán do práce a náhle se mu zdá, že slyšel klepání na dveře. Jindy mohou vznikat naopak v důsledku zvýšené pozornosti – očekáváme návštěvu a zdá se nám, že slyšíme klepání na dveře. Člověk v nových šatech nebo v uniformě snadno podlehne dojmu, že se na něj všichni kolemjdoucí dívají. Pokud je vystrašený, všude vidí číhající nebezpečí (čemuž se říká, že „strach má velké oči“). Tyto iluze se někdy označují jako afektivní iluze, protože jsou důsledkem silného emočního rozpoložení.

Existují také negativní iluze, při nichž člověk vůbec nevnímá podnět (nemůže něco najít, ač to má přímo před očima, neslyší zvonění telefonu apod.)

Ztráta iluzí

Ztráta iluzí mne nemrzí

ani nijak nešokuje.

Jen se objevila.

Beru vše, jak se vyvrbí,

iluze však tu je.

Iluze je krásná věc,

realitě nepodobná,

jen taková hříčka přírody.

Než bys řekl švec,

zmizí slova nerozhodná.

Podléháme představám

i když nejsme snílci.

Iluze je zapůjčený čas.

V nás.

Za hlavu se popadám,

bdící, snící…

Bez iluzí by to bylo smutné,

říkám já na to.

Iluze se v mysli přetaví

ve stříbro Hory Kutné.

Bohužel, není to zlato.

Nač z klamu taškařit,

když se strach

v srdci plouží.

Jako pravdoláskaři

na Václaváku

kolem nás iluze krouží.

Představa času,

který jde kolem nás

a někdy se i postí.

Máme ho v iluzích dosti.

Jako lásky hráz,

co přečká věky

i bílé kosti.

Iluze jsou jako perly,

nevíme, zda jsou pravé.

Rozpustíš je v slzách

a představy povolí.

Zaručeně pravé.

Perly nebo slzy?

A tak se dozvím brzy,

zda iluze byly hravé.

Jako ty slzy.

Jako hladit ňadra,

dívat se přitom do zrcadla.

Která jsou pravá?

Vlastní či ta ze zrcadla?

Celý vesmír je iluzí,

obrácenou skutečností duše.

Jako když vystřelíš

šípy z kuše,

co zasáhnou vysněný cíl,

ale zpátky se nevrátí….

Umíráme pro klam lásky,

pro ideál našeho snu,

pro myšlenky

slečny Lenky,

pro její dlouhé vlásky,

pro špatné sázky,

pro ideje krásna,

pro jednoho blázna,

pro pihu na rtu,

pro štíhlé nohy,

pro špatnou kartu,

pro lásky vlohy,

pro modré oči,

pro parohy,

pro nenávist,

co z očí sočí,

pro zakopnutí o haluzi,

pro úsměv,

pro hněv

i pro iluzi…

Moby – Porcelain