Když už, tak ať…

Žijeme jen jednou a jak říkal Jan Werich: „Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“

 

A já říkám:
„Takže kdy, když ne teď?
A když už, tak ať!“

Když maso, tak s kostí,

když vrásky, tak od starostí,

když bůček, tak do sytosti,

když trest, tak bez milosti,

přeji každému, kdo lže a krade…

Když nevěru, tak se vším všudy,

když z nudy, tak jen tudy,

když hudbu, tak dudy,

když bolest, tak všemi údy

i tím nejdůležitějším…

Když děti, tak se starostmi,

když štěstí, tak i s bolestmi,

když smutek, tak s radostmi,

když úspěch, tak s malostmi,

co tě provázejí životem…

Když pivo, tak s pěnou,

když milovat, tak s něhou,

když za hranice, tak s tvrdou měnou

když utéct, tak s pravou ženou,

co stojí vždycky za to…

Když zpívat, tak jen z lásky,

když stříhat, tak dlouhé vlásky,

když vyhladit, tak i malé vrásky,

když sejmout, tak všechny masky

a nechat si tu původní…

Když do boje, tak vytrvale,

když ve frontě, tak neurvale,

když kudrlinky, tak po trvalé,

když snění, tak dokonalé,

aby se skoro vyplnilo…

Když plakat, tak jen občas,

když do práce, tak zavčas,

když pít, tak ochutnat kvas,

když čekat, tak mít čas,

a na nečas nelát ni nadávat…

Když do pekla, tak na koni,

když na bílém, tak v odstínu sloním,

když růži, tak k ní voním,

když hranu, co všem zvoní,

slzy roním nad tím, co se nestalo…

Když ne teď, tak kdy?

Kdy splním svoje sny?

Asi nikdy…

Miro Žbirka – Fair Play