Med s jedem & Jed s medem

Nepovažuj člověka za šťastného, dokud nevíš, jak umřel.

(staré indické přísloví)

Večer jsem se nudila, vyndala z kapsy modrou kuličku, otočila jsem třikrát kuličkou v levé dlani, dýchla na ni….… a stála jsem před panem Greyem.

Jsem agentka na speciální úkoly.

 

Pan Grey má pro mě zvláštní úkol. Osvědčila jsem se, vím to. Odevzdala jsem diamanty a čeká na mě výzva: obchodník se smrtí. Mám odletět do Buenos Aires. Žije tam Andrej Kowalski, typické jméno pro podnikatele se zbraněmi. Většina velkých nelegálních obchodníků se zbraněmi je buď po smrti, nebo ve vězení. Kowalski je jedním z posledních. Měl obchodní společníky po celém světě, dnes se vyskytuje v Argentině.

Má speciálně upravenou vilu na předměstí Buenos Aires: Neprůstřelná okna, pancéřové dveře, tři patra pod zemí s kódovanými sejfy, prostě třída. Tři ochranné zóny kolem vily, třicet až čtyřicet ochránců, za domem vrtulník. Také několik velmi schopných advokátů, kteří neustále dokazují jeho absolutní nevinu. Nikdy nebyl odsouzen, a to byl u soudu čtyřikrát.

To všechno mi řekl pan Grey. Také jeho libůstky: kvalitní čaj s medem, nejdražší koňaky na světě a zrzavé dívky a ženy. Dvakrát na něj poslali agenty, nikdy neuspěli. Tento úkol je velmi těžký, říká pan Grey: „Troufnete si na to? Vaše specializace je „Psychologie davu a Ego zločince“. To se nám hodí. Vaše metody jsou velmi neobvyklé a neotřelé. Na tuto zakázku je vyčleněno deset procent z jeho nepředstavitelného majetku – jinak – částka se pohybuje řádově se šesti nulami, samozřejmě v librách.“

„Troufnu si. Jaké mám finanční zázemí?“

„Neomezené, na jeho eliminaci má zájem několik států.“

„Kdy mohu začít?“

„Okamžitě.“

„Mister Grey, zítra vám dodám seznam mých požadavků.“

Ráno jsem přišla a dala mu malý kousek papíru. Přečetl jej a nevěřícně se na mě podíval:

„To je opravdu všechno? Zařídím.“

„Zítra odlétám do Buenos Aires.“

„Potřebujete nějaké krytí?“

„Ne.“

S tím jsme se rozešli. Další den jsem nastoupila do letadla směr Argentina. Ubytovala jsem se v hotelu, který byl nejblíže vile Kowalského. Zapnula jsem si notebook. Hledala jsem nějakého včelaře, který by mi prodal čtyři úly. Ráno jsem si najala auto a jela na místo. Včelař dělal cavyky, ale když dostal pětkrát vyšší cenu za úl než od domorodců, svolil. Ještě mi dal nádavkem radu, jak správně s úly zacházet. Poděkovala jsem. Při odchodu mi nabídl pohárek medoviny. Byla úžasná.

Vrátila jsem se do hotelu a sedla zase k notebooku. Hledala jsem agenturu, která prodává drony, samozřejmě se školitelem k tomu. Našla jsem ji hned.

Přijela jsem k prodejci dronů, řekla mu své požadavky a oni mě poslali k jejich nejlepšímu instruktorovi létání. Měl menší domek za městem s velkou zahradou a hangárem, kde byly uloženy různé typy dronů. Instruktor seděl na elektrickém vozíku, protože měl ochrnuté nohy.

Sedla jsem si k němu a vysvětlila mu celý problém. Zeptala jsem se na cenu a na jeho spolupráci. Řekla jsem mu, že se sama nic učit nebudu, chci, aby celou akci řídil sám.

Poslouchal mě a pak se začal usmívat: „Bude to zadarmo, milá paní. Ty nohy mi ochrnuly při havárii kvůli němu. Pochopitelně, že ho právníci z toho vysekali. Bude to malá satisfakce za mě i za Vás.

Řekla jsem mu všechny informace, které potřeboval vědět, samozřejmě i počty ochranky a zabezpečovací systém.

Smál se: „Může být zabezpečen sebelíp, svrchu však není.“

Ukázala jsem mu plány vily, terasu, kde každé ráno sedí a dlouho snídá.

Jeli jsme k hangáru s drony, měl dálkové ovládání, vrata se otevřela a za chvíli jeden dron startoval z hangáru. Všechno jsme připravili s tím, že ráno v osm hodin akce vypukne.

Šla jsem do hotelu, nemohla jsem trémou ani usnout. Sešla jsem do baru na skleničku. Ony byly sice tři a pár gigolů se o něco snažilo, ale dala jsem jim jasně najevo, že nemám zájem.

Ráno jsem už byla v šest hodin vzhůru. Dala jsem si bohatou snídani, zaplatila účet a odhlásila se z hotelu. Dojela jsem k instruktorovi. Už na mě čekal:

„Sedněte si vedle mě, abyste dobře viděla na obrazovku.“

Pod dronem byla uvázaná síť se čtyřmi úly. Začal manipulovat na klávesnici a páčkami řídit let. Bylo jasně vidět, jak se dron vznáší s úly nad domy. Potom byly záběry kamery, jak se dron blíží k vile pana Kowalského. Kamera snímala terasu se stolem, kde seděl Kowalski a snídal svůj oblíbený čaj a tousty s máslem a medem.

Instruktor zmáčkl červený knoflík a síť s úly se oddělila od dronu. Dopadla na terasu a čtyři úly hodně naštvaných včel vylétly z rozbitých úlů. Chudáci včely! Na terase byl jen pan Kowalski. Obalený včelami s sebou chvilku cukal a pak byl konec. Milovník medu zemřel důstojnou smrtí. Holt, kdo s čím zachází, s tím také schází.

Dron přistál na zahradě a pomalu roloval do hangáru. Zavřela se vrata. Poděkovala jsem instruktorovi a pod tác jsem zasunula tisíc liber.

„To je za ty včely. Indiáni včelám říkají Malý národ. Malý národ udělal velkou správnou věc. Zkrátka se Malý národ pořádně nasral.“

Odjela jsem k letišti, měla jsem tam zamluvenou letenku a vracela se do Londýna. Objednala jsem si šampaňské a připila si na zdraví. Z kapsy jsem vyndala modrou kuličku, foukla na ni….

….a byla jsem zase u tetičky v Praze.

„Betty, vstávej, pojď na snídani. Máme čaj s citronem a k tomu tousty s medem. Ty máš přeci ráda.“

Waldemar Matuška – Písnička pro Zuzanu