O třech prasátkách aneb o nestřídmosti

Pátou nectností nebo neřestí člověka v pořadí je nestřídmost. Je jen málo věcí, na kterých se shodnou alopaté, homeopaté nebo zastánci alternativních metod léčení. Pokud má fungovat léčebný efekt, měl by pacient přejít na dietu či na zdravější životní styl. Měl by stravování vrátit k jeho přirozenému způsobu a účelu: jíst, abychom žili a ne žít, abychom jedli. To však pacient neslyší, dělá, že nerozumí. Někteří dokonce ohluchnou a mají pocit, že jim doktor chce ublížit. Znám i takové, kteří před návštěvou u lékaře drží dietu, aby výsledky byly v normě. Vůbec si neuvědomují, že doktorům je to úplně jedno. My sami bychom měli dělat něco pro své tělo i mysl. Hned, pravidelně a dlouhodobě, abychom se cítili zdraví, plni elánu a nebyli ovládáni svými neřestmi – nestřídmostí a obžerstvím, které patří k sedmi smrtelným hříchům.

Nestřídmost je iracionální vztah k jídlu. Je to mlsnost a nenasytnost. Je to potřeba mít stále něco v ústech. Nestřídmost je „klamem očí“ nad chutným jídlem. Základem je uvědomit si, že nestřídmost je neřest, tedy vášeň. Stejně jako kouření, tak nenasytnost vytváří návyk. Činí nás závislými na chutích, na rozmarech, na iracionální touze neustále jíst. Chutě, které považujeme za „naše“, jsou ve skutečnosti podmíněny zvykem, módou, reklamou nebo téměř narkotickými látkami (např. glutamát sodný), které jsou obsažené v mnohých průmyslových potravinách a pokrmech.

Příčinou špatné stravy je právě nestřídmost, vyvolaná zlozvykem (získaná výchova a výrazný vliv společenské konvence), reklamou, která se snaží prodat své výrobky za každou cenu, návykem a nedostatkem jasného uvažování, což je způsobeno samotnou přemírou jídla, zvláště pak těžkých jídel. Neřest dává skoro vždy přednost jídlům méně zdravým.

Pohádka o třech prasátkách

Chodím pravidelně do jednoho obchodu, kde pracují otec, matka a syn. Říkám tomu obchodu „U tří prasátek“, protože majitelé rádi jedí a chrochtají blahem jako dobře napapaní pašíci. Jednou mi paní vedoucí povídá: „Vy jste tak krásně štíhlá, potřebovali bychom také zhubnout. Peněz máme dost, ať to stojí, co to stojí, v tom problém nebude. Manžel má vysoký cholesterol a krevní tlak, já čím dál silnější cukrovku a náš syn Pepa se tlustý nikdy neožení.“

Vysvětlila jsem jí, že to není jen o zhubnutí, ale že je třeba změnit stravovací návyky, začít se hýbat, mít pevnou vůli a hlavně se nevracet s jídlem do starých a vyjetých kolejí.

Chvíli byla ticho a pak se mne paní Magda zeptala: „A to už si nikdy nebudu moct dát řízek s bramborovým salátem, svíčkovou se šesti a štrúdl se šlehačkou? Jen syrovou zeleninu, ovoce, ryby, netučné maso bez omáčky, žádné husté polévky, jen celozrnné pečivo a ještě se stále hlídat?  A vůbec, je zdravé pít tolik nesladké vody denně? A sportovat? Na to nemáme sílu ani čas….. Ne, tak to raději ať jsme tlustí na tři prsty, hlavně, že nám chutná, viď Pepo? Dáte si s námi dort a kafíčko?“

Poděkovala jsem a odešla. Když oni tak rádi jedí, radost je pozorovat. Ostatně dělají reklamu pravé české kuchyni podle Domácí kuchařky Magdaleny Dobromily Rettigové.

Neřesti jsou jako rostliny: pokud nechceme, aby se z nich staly mohutné stromy, je třeba je přestat zalévat. A to tak, že se budeme vyhýbat tomu, co je živí. Nestřídmost je deformace přirozeného instinktu, nakolik je ve své původní podstatě dobře fungující. Stravujeme se přirozeně, to znamená, že poskytujeme tělu důležité prvky, které potřebuje k pohybu a udržení zdraví – sacharidy, vitamíny, proteiny atd.

Nenechat se strhnout vyvolanými chutěmi, ale jíst přiměřeně a podle přirozených potřeb těla, to není namáhavé umrtvování – naopak nám to umožňuje znovu objevit zdravé potěšení z jídla: lahodnou chuť zeleniny a ovoce tak, jak ji mají od přírody, potěšení z lehkého žaludku, radost z toho, že můžeme klidně jíst vše, co je nám nabízeno, aniž bychom museli podlehnout rozmarným vnuknutím našich chutí.

Papež Řehoř o nestřídmosti napsal: „Pokud nejprve nezkrotíme nepřítele, který v nás přebývá, totiž svou nenasytnou chuť a žravost, nebudeme schopni zahájit svůj duchovní zápas.“

Je těžké odolat lahůdkám

Sotva dojíte oběd a už se vám do žaludku nic nevejde. Pak ale uvidíte lahodný dezert ve formě zákusku nebo zmrzliny a vy ho dokážete bez potíží spořádat.  Jak je to možné? Odpověď je nasnadě: Dezerty totiž vyvolávají v mozku natolik velké pocity rozkoše a uspokojení, že dokážou přehlušit i nepříjemné pocity přesycení. My venkoncem jednoduše neodoláme, dezert sníme a ještě jej zapijeme lahodnou kávou nebo coca colou.

Rozkoš a uspokojení z chutné krmě

Výzkumy mozku vysvětlují, proč se lidé přejídají jídly z rychlých občerstvení a nezdravými pokrmy plnými jednoduchých sacharidů a tuků. Tyto pokrmy (sem patří i dezerty) totiž mozku dodávají tak silnou vlnu rozkoše a uspokojení, že nedokáže plně vnímat signály sytosti, které žaludek vysílá. Proto se těmito pokrmy lidé přejídají, a následně tloustnou. A pročež také lahodný dezert vždycky dokáže člověk ještě do sebe dostat, i když už předchozí chod nemohl dojíst. Tak funguje dezert, lahůdka, něco neodolatelně lákavého. Představuje jídlo, které naprosto přehluší signály sytosti, takže i když jste plní, jíte dál, protože konzumace tohoto jídla vyvolává pocity rozkoše.

Pocity sytosti

Pocity sytosti se dostavují, když je žaludeční stěna napnutá na určitou míru. V tomto bodě chemické a nervové signály vyslané do mozku nařizují, aby se přestalo jíst. Tento mechanismus se vyvinul za stovky tisíc let. Dobře nám sloužil v prostředí, kde nebyl nikdy nadbytek jídla, natož energeticky velmi bohatá jídla. Systém potěšení z jídla a systém sytosti spolu dobře spolupracovaly. Jenže pak přišly pokrmy jako dezerty či smažená a tučná jídla z rychlého občerstvení, fast foody a s nimi rychlé kalorie. Tato jídla příliš dráždí systém potěšení (všudypřítomnou reklamou, vůní, barvou) a oslabují systém sytosti.

Jídlo jako droga

Dietologové tvrdí, že jedinou ochranou je takové pokrmy ani neochutnat. Jen tak nehrozí přejídání. Jídlo může být také droga, působí na stejná mozková centra řídící potěšení, jako působí tvrdé drogy, alkohol a cigarety. Za nekontrolovatelné přejídání může také špatně fungující slezina.

Stálé přejídání vede opravdu k „extrémně pomalému umírání s extrémní zbraní“ (lžící, nožem a vidličkou) – viz:

Jídlo jako vášeň

Jídlo – to je vášeň,

skoro větší než láska.

S láskou se rozejdeš,

ale s jídlem ne.

S jídlem se potkáváš

každý den

a milujete se stále více.

U rakviček

tajete jako svíce,

chcete ještě více,

až vám zrudnou líce.

Nemáte nikdy dost.

Nejíme z hladu,

ale pro radost.

Dva tlusťoučcí milenci

si na lavičce vyznávají lásku.

Kulatá Anička

a baculatý Jan:

Víš, co já si dám?

Škubánky sypané mákem,

kyselé okurky i s lákem.

A já zas svíčkovou,

s osmi a brusinkami,

knedlíčky se vznáší samy.

A ještě drštkovou

a dva křupavé rohlíky.

Domácí uzené s hrachovou kaší,

tlačenku s cibulí, tu naši.

A palačinky s jahodami,

párky s hořčicí a křenem.

Bramborový salát

se dvěma řízky.

Žádné umělotiny a klamy!

Hovězí na houbách,

jelítka na kroupách,

masovou haši,

kuře dozlatova, s kaší.

Hodně šodó na buchtičky,

polévku z domácí slepičky.

Malinový džem na buchty s tvarohem!

Nebo švestková povidla,

ve slušnosti a s rumem,

jak kážou pravidla!

Raději šunkové chlebíčky,

povidlové taštičky,

s uzeným plněné knedlíčky,

utopence s cibulí,

kaši maštěnou máslem a sekanou.

Nebo pizzu se sýrem a žampiony,

ale každý jednu pro sebe,

jedna je pro jednoho málo.

Kalhoty si povolím!

I já mám novou volnější sukni,

a ty, sousede, třeba pukni!

Klobásky a kyselé zelí,

kotlet po kyjevsku,

hranolky a tatarku s kečupem.

Hovězí roštěnky s rýží,

nepomůžou, ani neublíží.

Topinky s ostrou směsí,

né jednu, to mě děsí.

Jablkový závin se smetanou

nebo větrníky s karamelem.

Máme na vybranou?

Vepřo knedlo zelo,

ale maso prorostlé by to chtělo.

Člověk musí dbát o svoje tělo!

Smažená vajíčka se špekem.

husičku dozlatova, i s výpekem.

Švestkové knedlíky,

mám hlad a tááákhle veliký!

Opečené jelítko,

jitrnička s ovarem,

to zatočí s katarem.

Chléb se sádlem husím,

správně žvýkat, to se musí.

A hodně cibule, ta je zdravá.

Tak to mám ráda.

Jako tebe, Honzíku.

Bitky po kozácku,

sulc po domácku,

králíka na špeku,

je mi z hladu do breku.

A ještě karbanátky s hořčicí,

mastné vlasy ve kštici

a pivo s pěnou,

na zakončenou.

Tohle je láska na první pohled!

Jsme kulatí, jen pohleď!

Je baculatých čím dál více lidí,

kteří se v jídle neošidí.

Doktoři varují a ukazují prstem,

jak se zvedá graf otylosti.

Mají z toho post!

Diabetes stoupá,

co s tím uděláme?

Chtělo by to v zlosti

křičet na sebe:

A dost!

Jarek Nohavica – Tři čuníci