Odemykání těla

„Teda, já dneska vypadám! Buď ráda, že vůbec vypadáš. Někdo už nevypadá vůbec!“ (Já)

(ukázka moderní galantní poezie)

Dej si pozor, ať tě nezavíčkuju!

Ty jsi láčkovec?

Spadla klec.

A odemkni si tělo!

Mám ten správný klíč?

Hledám, hledám.

Nemám…

Tak vem´ šperhák!

S ním to přeci umíš!

Manžel není doma.

Já si snad poklepu na rameno.

A nebude to kosou.

Dráždit tělo nohou bosou,

když v rozkroku

má touhu…

…s rosou.

A s rosou na řasách

touha mi stéká po tváři,

na ňadra,

na břicho…

Válím se na polštáři

ve snách… dost!

Čest může stát čestně v koutě.

Nebo cudnost?

A může si rukama oči zakrývat,

jestli o to bude někdo stát!

Smrt se zastyděla

a sáhla si doprostřed čela.

Šli andělé za ruce,

v zrzavé paruce.

Pozor! Nesmíš klopýtat!

I Lilith může v koutě stát!

Otevři své tělo

a dej si záležet.

Ono by se mohlo stát,

že se ti splní,

co si budeš přát.

Splní se ti to,

co vlastně nechceš…

Otvírání těla

je jako jaro.

Jako „Otvírání studánek“

od Bohuslava Martinů.

Vyčistíš vodu v brodu,

bez návodu.

A zase budeš čistou vodu pít!

Když otvíráš tělo,

jako bys doširoka duši otvíral.

Boha vzýval,

přijímal světlo,

cítil teplo,

vzájemnou touhu,

bouři citů

a pak klid…

Mír v duši.

Otvírání tělu sluší.

Slunce v duši

a tělo po vyprahlé buši

poskočí a pookřeje.

Něco se uvnitř děje.

Nejsme hluší.

Je to otvírání duší dokořán…

Sarah Brightman – Anytime, Anywhere