Osmý element je SMRT

Smrt je vlastně začátek. Staré končí a nové začíná. Smrt je začátek konce. Dej smrti jméno a končí tabu. Tabu smrti. Zrození začíná smrtí. Smrt je součástí života. Smrt a život patří k sobě, jsou neoddělitelné.

Je to jediná spravedlnost na světě. Smrt si nevybírá a měří všem stejně. Smrt jsou čtyři jezdci apokalypsy, v jejich řadách se veze smrt. Apokalyptičtí jezdci jsou čtyři jezdci na koních, o nichž se zmiňuje kniha Zjevení svatého Jana: Zj 6, 1-8 (Kral, ČEP).

Jezdci vyjíždějí při rozlomení prvních čtyř ze sedmi pečetí, které uzavírají svitek předaný Beránkovi (Kristu). Beránek se pouští do rozlamování jednotlivých pečetí a při každém zlomení kniha popisuje události, které v důsledku toho nastanou.

V případě prvních čtyř pečetí vyjíždějí apokalyptičtí jezdci:

„Bílý kůň a na něm jezdec s lukem. Byl mu dán věnec dobyvatele, aby dobýval.“

„Druhý kůň, ohnivý, a jeho jezdec obdržel moc odejmout zemi mír, aby se všichni navzájem vraždili“.

„Třetí kůň černý, a jezdec měl v ruce váhy… Za denní mzdu jen mírka pšenice, za denní mzdu tři mírky ječmene. Olej a víno však nech!“

„Čtvrtý kůň sinavý, a jméno jeho jezdce Smrt, a svět mrtvých zůstával za ním.“

Kniha Zjevení dále pokračuje: „…těm jezdcům byla dána moc, aby čtvrtinu země zhubili mečem, hladem, morem a dravými šelmami.“

Jelikož je kniha Zjevení v dějinách nejčastěji interpretována jako kniha popisující průběh světových dějin nebo ještě spíše poslední dny světa, jsou apokalyptičtí jezdci symbolem přicházejícího konce a utrpení, které Bůh na lidi v onen čas má poslat.

Smrt přestřihne nit života tím, že dohoří svíce, že se dosypou hodiny, že se zastaví čas….pouze zas a zas jen pro nás. Jarek Nohavica zpívá: „Se smrtí smířit nejde se…“. Ta s kosou, ten smrť, smrťák, ohyzdná babice….

A smrt je nesmrtelná? Do skonání věků nebo v jiné dimenzi. Snad po smrti potkáme sami sebe. Potřeseme si vzájemně rukou a… Dokud nás SMRT nerozdělí. Možná na ni platí jen NADĚJE. Ta umírá naposled, jak se často opakuje. Smrt je nejmilosrdnější. Jedno máchnutí kosou a zmizí starosti, dluhy, bolesti, strach, touhy, všechno…a další se o kus dál narodí. Smrt je laskavá, jen umírání někdy bolí.

Smrtí všechno končí a všechno začíná. Jen láska, ta pravá, je věčná, nesmrtelná. Je to energie, která se nevypaří, nedá se zničit, nedá se zabít, jen se přetvoří v jiný druh energie v jiné části vesmíru a v jiném čase. Láska se rozprostovlasatěla v čase a vesmíru. Člověk by měl toho času odcházet milovaný a měl by aspoň jedenkrát za život milovat. Pak má šanci se potkat s milovanou duší v jiném čase a v jiné dimenzi. Spřízněné a milované duše se potkávají. Láska buď je, anebo není. Smrt na rozdíl od lásky JE dříve nebo později VŽDYCKY!

SMRT

Láska buď je, nebo není,

s tím jsme všichni smíření.

Smrt ale je,

s tím smířit nejde se.

A nikdo na tom nic nezmění,

ač jsme či nejsme smíření!

Ani smrt!

Ta s kosou…