Šestý element je STRACH

strachStrach má velké oči, vidí až za roh, do žaludku i dopředu.

Nesehnala jsme ani tak velké tmavé brýle, aby zakryly můj strach v očích. Kdo miluje, ten má strach. Strach o lásku, o práci, o děti, o majetek, o city, o milovanou osobu. Někdo má dokonce strach z lásky, zodpovědnosti, z nedostatku času… Strach je nejmocnější obava. Bojíme se, že bychom mohli pochopit…

Máme strach ze všeho: z daní, z kolonek čísel, z číslice věku, z nedoplatku za elektřinu, z Putina, předtím z Rasputina, i toho se car bál. Strach z vrásek, že táta odepne si pásek. Přítel strach troubí na poplach, svazuje nám ruce, přilepí nohy k podlaze, zastaví řeč, strachy zrezaví nám meč, a pak kozo, meč…

Největším strachem v životě je strach ze smrti, ale i strach ze života. Strach se zamilovat, z povinnosti, ze zodpovědnosti, z pomluv, co by řekli lidi, strach z pravdy, ze tmy, ze světla, ze slunce, strach z nedostatku, z bídy, strach z telefonního hovoru, jehož číslo nemá jméno, strach z úředních obálek, soudních obsílek, strach z alimentů, ze společnosti, z hudby, z ticha, z nečinnosti…. Všechno je to zamaskovaný strach ze smrti, abychom nemuseli na ni myslet a abychom nějak ten čas do ní vyplnili…strachy o život! Smrt přece nebolí! Ale bojíme se umírání.

Strašpytlové byli kdysi Strachpytlové, jelikož měli strach zavázaný v pytli. On má strach, aby „to“ neprasklo, aby „to“ stálo za něco, aby „to“ nestálo v nevhodný čas, aby „to“ vůbec stálo. Ona má strach, aby „to“ zato stálo, když už „to“ stojí. A stálo „to“ zato!

Strach umřít, strach žít, strach pro strach. Někdo má pro strach uděláno, někdo žije ve čtvrti Strašnice, jež dříve sluly Strachnice – ne strachu více. Stachanovci byli vlastně kdysi Strachanovci, měli strach v noci v šachtách ve tmě, kde rubali uhlí, a že nesplní strachy plán. Strachapousti – dnešní strakapoudi – byli strachu pusti, neměli strach, pouštěli ho beze strachu z větví dolů. Někdo i umírá strachy.

Můj dědeček říkával: „Kdo se bojí, sere v síni.“ Museli jsme často větrat…, tak jsme se báli. Měli jsme strach o dědečka, aby nám dlouho vydržel. On říkával: „Vydržím tak dlouho, jak dlouho vydrží váš strach.“ A vydržel strachy do 94 let. Když umíral, držela jsem ho za ruku a on říkal: „Celý život jsem se nebál, tak proč bych měl mít strach přejít na druhou stranu. Jen se trochu bojím, protože vy máte o mně strach.“

Bázlivému dodá nejspíš odvahu cizí strach.  Umberto Eco: Jméno růže.

Člověk, který utíká před tím, čeho se bojí, někdy shledá, že si k tomu jen zkrátil cestu.  J. R. R. Tolkien: Húrinovy děti, kapitola Túrinovo dětství.

Benegesseritská Litanie proti strachu: Nesmím se bát. Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt, přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne. A až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel. Tam, kam strach odešel, nic nezůstane. Zůstanu pouze já.  Frank Herbert: Duna.

Postav se strachu čelem, jinak se ti vyšplhá po zádech.  Frank Herbert, Kapitola: Duna.

Bojácný je nevolníkem.  Seneca

Každý má dvě možnosti. Jsme buď naplněni láskou…, a nebo strachem. Albert Einstein

Strach ze smrti je horší nežli smrt sama.  Publilius Syrus

 

 

STRACH

 

STRACH odhání LÁSKU,

holé zoufalství na provázku,

mašle pro moji LÁSKU.

STRACH je TMA

a být v ní sám.

STRACH má velké oči

a SMRT na řasách.

Oči, co vidí až za roh.

Nesehnala jsem na ně brýle,

které vidí STRACHY na tři míle.

Do STRACHU si každý jednou sáh´!

 

STRACH je berla těm,

co života se bojí

a NADĚJÍ se kojí.

NADĚJE fouká bolístka,

co se špatně hojí.

Už se strachy courá

i Ta s tou holí.

 

STRACH je nasekaná obava do chomoutů.

Každému, co snese.

Někdo jí má do kornoutu,

jiný vagón,

někdo tolik, kolik unese.

 

STRACH chodí domů po špičkách

a o rohožku si neutírá boty.

Holkám pod peřinou říká:

„Má tě rád a nemá tě rád“.

Nemá a začínáš se bát.

Nemá, když budou ústa němá,

až se budeš ptát.

 

On se dívá přes naději:

„Bude o mně stát,

když ji mám tak rád?“

Chtěl by jí na talířku srdce dát

a nejen srdce,

ale taky touhu zabalenou do ubrousku,

máslem namazanou housku

a nosit květy ze zahrad.

 

NADĚJE se začne STRACHU smát:

„Zase jsi to prohrál, srabe!“

Kam se STRACH na LÁSKU hrabe!

 

STRACH, co bije na poplach,

STRACH ve snách i snářích,

STRACH po kapsářích,

STRACH, až jde z něho STRACH!

Jedeš, hajzle! Máš STRACH?

Vezmu na tě bič!

A ejhle, STRACH je pryč!

Už mu vidím záda!

A STRACHŮ malých kavalkáda

upaluje pryč!

STRACH před ranou už je rána!

 

STRACH si hýčkáme,

nosíme jak klobouk na brku,

jak známku či paruku,

která nesedí a tlačí na krku.

Je to obojek, co škrtí.

Krku není k hnutí

a chybí rozhodnutí,

co k STRACHU nutí.

Je to mysli pnutí,

co myšlenky krást mne nutí.

Je to tvoje rozhodnutí

míti STRACH…

 

STRACH lže a ty mu věříš,

říkal Friedrich Nietzsche,

co měl STRACH z chtíče,

ale byl to STRACH z nicoty.

Někdo má ze STRACHU plné boty,

jiný STRACHY plné kalhoty.

 

Někdo má STRACH,

že nezvládne spaní se svou paní,

když doma musí hrát,

že jde na ryby

a ne s tou druhou spát.

Lež jako NADĚJE nestárne

a je stále svěží,

lež za NADĚJÍ vesele si běží.

 

STRACH je hluboká voda,

kterou jsem zvládla.

Neměla jsem loď,

ale NADĚJI v podobě pádla.

NADĚJE STRACH ve mně zvládla.

Někdo má STRACH tak velký,

že se STRACHY připočůrá,

ale jen trošičku…

 

Někteří jsou tak chudí,

že nemají na chleba,

natož na STRACH z vody.

Místo ropovodu

začínáme budovat

mezi sebou STRACHovody.

Kdo se bojí, poslouchá!

 

Zavážeme STRACH do krabice,

na zahradě zakopeme pod zem,

pořádně ji uhrabeme

a pro jistotu udupem´!

 

Odvaho, teď můžeš ven! STRACH už nesmí sem!

 

 

 

Jiří Korn – Píseň o strachu (Muzikál MAUGLÍ)

Napsat komentář

Citáty
Duše některých lidí je tak silná, že jsou schopni obětí, jejichž odměnou je vědomí, že milované osobě zajistili štěstí. (Honoré de Balzac)
Bannery
rc4 blog MrPierc řeší neřešitelné
Paví piny