Šestý element je STRACH
Nesehnala jsme ani tak velké tmavé brýle, aby zakryly můj strach v očích. Kdo miluje, ten má strach. Strach o lásku, o práci, o děti, o majetek, o city, o milovanou osobu. Někdo má dokonce strach z lásky, zodpovědnosti, z nedostatku času… Strach je nejmocnější obava. Bojíme se, že bychom mohli pochopit…
Máme strach ze všeho: z daní, z kolonek čísel, z číslice věku, z nedoplatku za elektřinu, z Putina, předtím z Rasputina, i toho se car bál. Strach z vrásek, že táta odepne si pásek. Přítel strach troubí na poplach, svazuje nám ruce, přilepí nohy k podlaze, zastaví řeč, strachy zrezaví nám meč, a pak kozo, meč…
Největším strachem v životě je strach ze smrti, ale i strach ze života. Strach se zamilovat, z povinnosti, ze zodpovědnosti, z pomluv, co by řekli lidi, strach z pravdy, ze tmy, ze světla, ze slunce, strach z nedostatku, z bídy, strach z telefonního hovoru, jehož číslo nemá jméno, strach z úředních obálek, soudních obsílek, strach z alimentů, ze společnosti, z hudby, z ticha, z nečinnosti…. Všechno je to zamaskovaný strach ze smrti, abychom nemuseli na ni myslet a abychom nějak ten čas do ní vyplnili…strachy o život! Smrt přece nebolí! Ale bojíme se umírání.
Strašpytlové byli kdysi Strachpytlové, jelikož měli strach zavázaný v pytli. On má strach, aby „to“ neprasklo, aby „to“ stálo za něco, aby „to“ nestálo v nevhodný čas, aby „to“ vůbec stálo. Ona má strach, aby „to“ zato stálo, když už „to“ stojí. A stálo „to“ zato!
Strach umřít, strach žít, strach pro strach. Někdo má pro strach uděláno, někdo žije ve čtvrti Strašnice, jež dříve sluly Strachnice – ne strachu více. Stachanovci byli vlastně kdysi Strachanovci, měli strach v noci v šachtách ve tmě, kde rubali uhlí, a že nesplní strachy plán. Strachapousti – dnešní strakapoudi – byli strachu pusti, neměli strach, pouštěli ho beze strachu z větví dolů. Někdo i umírá strachy.
Můj dědeček říkával: „Kdo se bojí, sere v síni.“ Museli jsme často větrat…, tak jsme se báli. Měli jsme strach o dědečka, aby nám dlouho vydržel. On říkával: „Vydržím tak dlouho, jak dlouho vydrží váš strach.“ A vydržel strachy do 94 let. Když umíral, držela jsem ho za ruku a on říkal: „Celý život jsem se nebál, tak proč bych měl mít strach přejít na druhou stranu. Jen se trochu bojím, protože vy máte o mně strach.“
Bázlivému dodá nejspíš odvahu cizí strach. Umberto Eco: Jméno růže.
Člověk, který utíká před tím, čeho se bojí, někdy shledá, že si k tomu jen zkrátil cestu. J. R. R. Tolkien: Húrinovy děti, kapitola Túrinovo dětství.
Benegesseritská Litanie proti strachu: Nesmím se bát. Strach zabíjí myšlení. Strach je malá smrt, přinášející naprosté vyhlazení. Budu svému strachu čelit. Dovolím mu, aby prošel kolem mne a skrze mne. A až projde a zmizí, otočím se a podívám se, kudy šel. Tam, kam strach odešel, nic nezůstane. Zůstanu pouze já. Frank Herbert: Duna.
Postav se strachu čelem, jinak se ti vyšplhá po zádech. Frank Herbert, Kapitola: Duna.
Bojácný je nevolníkem. Seneca
Každý má dvě možnosti. Jsme buď naplněni láskou…, a nebo strachem. Albert Einstein
Strach ze smrti je horší nežli smrt sama. Publilius Syrus
STRACH
STRACH odhání LÁSKU,
holé zoufalství na provázku,
mašle pro moji LÁSKU.
STRACH je TMA
a být v ní sám.
STRACH má velké oči
a SMRT na řasách.
Oči, co vidí až za roh.
Nesehnala jsem na ně brýle,
které vidí STRACHY na tři míle.
Do STRACHU si každý jednou sáh´!
STRACH je berla těm,
co života se bojí
a NADĚJÍ se kojí.
NADĚJE fouká bolístka,
co se špatně hojí.
Už se strachy courá
i Ta s tou holí.
STRACH je nasekaná obava do chomoutů.
Každému, co snese.
Někdo jí má do kornoutu,
jiný vagón,
někdo tolik, kolik unese.
STRACH chodí domů po špičkách
a o rohožku si neutírá boty.
Holkám pod peřinou říká:
„Má tě rád a nemá tě rád“.
Nemá a začínáš se bát.
Nemá, když budou ústa němá,
až se budeš ptát.
On se dívá přes naději:
„Bude o mně stát,
když ji mám tak rád?“
Chtěl by jí na talířku srdce dát
a nejen srdce,
ale taky touhu zabalenou do ubrousku,
máslem namazanou housku
a nosit květy ze zahrad.
NADĚJE se začne STRACHU smát:
„Zase jsi to prohrál, srabe!“
Kam se STRACH na LÁSKU hrabe!
STRACH, co bije na poplach,
STRACH ve snách i snářích,
STRACH po kapsářích,
STRACH, až jde z něho STRACH!
Jedeš, hajzle! Máš STRACH?
Vezmu na tě bič!
A ejhle, STRACH je pryč!
Už mu vidím záda!
A STRACHŮ malých kavalkáda
upaluje pryč!
STRACH před ranou už je rána!
STRACH si hýčkáme,
nosíme jak klobouk na brku,
jak známku či paruku,
která nesedí a tlačí na krku.
Je to obojek, co škrtí.
Krku není k hnutí
a chybí rozhodnutí,
co k STRACHU nutí.
Je to mysli pnutí,
co myšlenky krást mne nutí.
Je to tvoje rozhodnutí
míti STRACH…
STRACH lže a ty mu věříš,
říkal Friedrich Nietzsche,
co měl STRACH z chtíče,
ale byl to STRACH z nicoty.
Někdo má ze STRACHU plné boty,
jiný STRACHY plné kalhoty.
Někdo má STRACH,
že nezvládne spaní se svou paní,
když doma musí hrát,
že jde na ryby
a ne s tou druhou spát.
Lež jako NADĚJE nestárne
a je stále svěží,
lež za NADĚJÍ vesele si běží.
STRACH je hluboká voda,
kterou jsem zvládla.
Neměla jsem loď,
ale NADĚJI v podobě pádla.
NADĚJE STRACH ve mně zvládla.
Někdo má STRACH tak velký,
že se STRACHY připočůrá,
ale jen trošičku…
Někteří jsou tak chudí,
že nemají na chleba,
natož na STRACH z vody.
Místo ropovodu
začínáme budovat
mezi sebou STRACHovody.
Kdo se bojí, poslouchá!
Zavážeme STRACH do krabice,
na zahradě zakopeme pod zem,
pořádně ji uhrabeme
a pro jistotu udupem´!
Odvaho, teď můžeš ven! STRACH už nesmí sem!
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.