Pět vůní Coco Chanel

coco-chanel-parfem„Ve dvaceti má žena tvář, jakou dostala od přírody, a v padesáti, jakou si zaslouží,“ říkala jedna z nejproslulejších módních návrhářek 20. století – Coco Gabrielle Chanel.

 

Oblékla jsem si „malé černé“, přidala šňůru perel (umělých), navoněla jsem se Chanelem No. 5, a pustila si film „Snídaně u Tiffanyho“. Jak stylové. Jen ta zlatá špička, klobouk se širokou krempou a lehkomyslnost mládí Audrey Hepburnové mi chyběly.

Vzpomněla jsem si na Coco Gabrielle Chanel a její krejčovský salón, který koncem roku 1911 stěhuje do domu číslo 21 v ulici Cambon v Paříži. To jméno bude s její firmou spojeno více než půl století. Poprvé má vedle sebe muže, který ji projevuje něhu, důvěru a úctu. Její přítel Capel zvaný Boy, rozpozná její obchodní talent a spojí své jméno s její firmou. Ten, kterého nejvíce milovala, však 22. prosince 1919 při automobilové nehodě, umírá. Nikdy se již neprovdala.

Říkalo se o ní, že střídá módní styly rychleji než své milence. Prostřednictvím velkoknížete Dmitrije Romanova (spojovaný s případem vraždy Grigorije Rasputina), který jí věnoval perly Romanovců, se seznámila s chemikem a parfumérem Ernestem Beauxem z Monte Carla, jenž na její podnět vyvinul v roce 1921 klasický parfém Chanel No. 5.

„Ano, ten mytický Chanel No. 5, o němž kdysi Marilyn Monroe prohlásila, že spává jen v několika jeho kapkách, je dodnes nejprodávanějším parfémem na světě.“

Jejím cílem nebylo jen rozšířit módu aristokracie a vyšších tříd do „ulic“, ale i umožnit nositelce každého modelu, aby se cítila sama sebou a zároveň pohodlně. Jejím krédem byla tedy funkčnost a prostota. Způsobila revoluci v oděvním průmyslu a její podniky měly ve 30. letech až 3500 zaměstnanců. V té době byla nejbohatší módní návrhářkou Francie a říkalo se jí „Královna módy“.

…..

Ale jak na ten světoznámý parfém Madam Coco přišla, kdo jí vnuknul tak erotickou vůni? „Musím to vědět“, usmyslela jsem si. Zapálila jsem si cigaretu (bez špičky) i když trochu se „špičkou“ po čtyřech decích Merlotu. To vnuknutí nebylo jen tak. Rok 1921 musel být nějak výjimečný, něco významného se muselo stát. A byla v tom určitě láska. Parfém století se bez lásky neobejde. Cítím to z každé kapky jeho vůně…

 

Pohladila jsem kuličku v levé paži, protočila ji třikrát mezi prsty…

 

… a přecházím ulici Cambon v Paříži, mířím k domu číslo 21. Právě přijíždí modrý Rolls-Royce, dostává při brždění na mokré vozovce smyk a zachytne mi blatníkem o moji nohu v sukni. Letím na výlohu, padám na chodník, ležím na zemi a lýtko mám celé od krve. Sukně roztržená, náhrdelník se kutálí po dlaždicích…

Vybíhá žena z auta a volá: „Madam, to jsem nechtěla. Omlouvám se! Mám to auto krátce a ještě to s ním neumím. Pojďte honem. Dmitri, aidez-moi, s’il vous plaît! Dmitriji, pomoz mi, prosím!“

Dmitrij mne bere do náruče a nese po proskleném schodišti do bytu v prvním patře číslo 21. Pokládá mne na sófa v salónu.

„Jsem Coco Chanel a toto je velkovévoda Dmitrij Romanov, můj přítel. Dmitri, appeler un médecin, s’il vous plaît! Dmitriji, zavolej lékaře.“

Otočila se ke mně a zeptala se: „Jak Vám mám říkat, madam?“

„Jmenuji se Betty von Pffau, jsem tady u tetičky, Hôtel de la Païva.“

„Viens avec moi à la salle de bain, s’il vous plaît! Pojďte se mnou do koupelny! Ošetřím Vás trochu, než přijde lékař. Svlékněte tu sukni, madam. O ošacení se nestarejte, jak vidím, máte stejnou postavu jako já. Hned to dáme do pořádku!“

Dobelhala jsem se do koupelny. Nad mramorovým umyvadlem visí skleněná police s několika flakony voňavek. Madam Coco vzala bílý kapesník, nalila na něj nějakou vodičku a přiložila jej k ráně. Vykřikla jsem bolestí a vyhodila rukama do vzduchu. Srazila jsem všech pět lahviček do umyvadla. Sklo se roztříštilo, ale obě jsme ucítily fantastickou vůni. Přestala jsem myslet na bolest…

„No, a teď všechno vyteklo do kanálu, všech pět lahviček. Vůně je to ale božská, že?“, smála se Coco Chanel a pomohla mi obléci svůj župan.

Po chvíli přišel Dmitrij Romanov s lékařem. Doktor mi dal injekci proti bolesti a pak sešil pěti stehy ránu na lýtku. Zavázal mi ji. Dmitrij nám všem nalil koňak a připili jsme si na seznámení. A také na to, že všechno přes všechny peripetie dobře dopadlo.

Zapálili jsme si cigarety a pomalu upíjeli. Dmitrij si šel umýt s lékařem ruce do koupelny a volal: „Co je to tady za božskou vůni? To je už ten nový parfém, Coco?“

Coco se smála: „Ano, je to nová vůně. Bohužel, vše vyteklo do kanálu. Ale vím, co v těch flakonech bylo – květy májové růže, ylang-ylang, jasmín z Grasse, tuniské neroli, santal a burbonská vanilka. Příští týden, 5. května, jedu do Monte Carla za svým parfumérem Ernestem Beauxem, který připravuje moji novou vůni. A název? Kolik bylo flakonů, které odtekly do kanálu? Pět. Channel znamená anglicky „kanál“. Takže to bude: Chanel, číslo pět.“

A já měla to štěstí a byla jedna z prvních, která ucítila tu božskou vůni přímo při netradičním zrodu.

Coco mne zavedla do své krejčovské dílny a nabídla mi „malé černé“. Dokonale padly. Ještě nikdo neví, že „petit noir“ či LBT (little black dress) budou naprostým základem šatníku každé ženy. Bez výjimky budou slušet jakékoliv postavě v jakémkoliv věku!

„Ty perly, co mám na krku, jsou od Romanovců. Ale dám Vám svoje nepravé, které se budou nosit v příští sezóně. Il vous appartient, Betty! Teda, Vám to ale sluší, Betty!“

„Madam, jste úžasná, skoro jako Coco!“, zvolal Dmitrij Romanov a políbil mi něžně ruku.

„Merci, merci, Coco. Děkuji Vám za všechno. Vše špatné je pro něco dobré. Tout mauvais est bon pour quelque chose.“ Rozloučili jsme se v příjemné náladě.

Coco Chanel mne nechala odvézt svým autem k tetě. Asi po měsíci jsem dostala převázanou krabici s velkou červenou mašlí. Otevřela jsem ji a uvnitř si přečetla věnování:

„Betty, jste první obdarovanou mým novým parfémem Chanel No. 5. Jen Vy víte, jak vznikl. Vaše Coco.“

…..

Film skončil, ale vůni parfému zůstávám věrná dál. Vždyť jsem nemalou měrou k jeho vzniku přispěla sama svou maličkostí.

 

 „Nejodvážnější čin je stále myslet jen na sebe, nahlas!“ Coco Chanel

 

A tak kdykoliv si vezmu „malé černé“, perly nebo se navoním Chanelem No. 5, vzpomenu si na Paříž a na mou přítelkyni Coco. Jen tenounká a vybledlá jizva na lýtku je toho důkazem…

 

 

Edith Piaf – Non, Je ne regrette rien

Napsat komentář

Citáty
Člověk může srdcem milovat, ale jen rozumem být šťasten. (Giordano Bruno)
Bannery
rc4 blog MrPierc řeší neřešitelné
Paví piny