Postel s pěti nohama

Postel – to je bitevní pole.

Pole neorané, skoro.

Slavná BB říkala,

že se stejně všichni nakonec

sejdeme v jedné posteli.

Měla pravdu.

Skoro.

V posteli spíme,

milujeme se,

nenávidíme,

přemýšlíme,

pláčeme,

rodíme se

i umíráme.

Občas jenom zíráme

do stropu

a myslíme na Anglii.

Někdy.

Postel, ach můj Bože,

je první nadechnutí

i úmrtní lože.

Cože?

Vidličky a nože!

Napneme prostěradlo

jako plachtu ve větru,

do ruky pádlo,

máme to od metru,

což ale není zdrávo.

Brááávo, brááávo!

V posteli se sní

(i dvě housky s máslem),

čte i schůzuje,

mlčí a trucuje,

někdy se dokonce i spí.

Chrápe, naříká, přemlouvá…

Zapijem´ to kafem,

když nám duše odmlouvá.

Moc tomu nerozumím:

Milovali se

nebo byli kamarádi?

Spali spolu

či se měli jen rádi?

Byli na přídi,

anebo v zádi?

Jak kdo.

Byl vztyčený stěžeň,

anebo lehl?

Stáhl plachty jako uši

a strachy zbledl?

Hodně řečí,

a ona ví,

že to bude v křeči.

A žádný Terry Pratchett!

Hochu, teď to chce odvahu,

ať jsi třeba od Váhu,

na prahu nebo na podlahu?

Jen nééé brečet!

Postel je Zeměplocha.

Když správně napneš prostěradlo,

dopluješ ve snu tam,

kam chceš,

jak na obrázku.

Můžeš objevit svůj

Tádž Mahal,

Machu Picchu,

svoji pyramidu,

i ztracenou lásku.

Můžeš najít kačera,

cos ho tahal na provázku,

smích mamičky,

jak tě objímala v náručí,

najdeš svoje vyhrané kuličky

přistaneš v zemi Haruna Al-Rashida,

zvedneš ztracenou pětikorunu,

která ti chyběla,

abys mohl do kina…

V posteli se také rodí děti,

i když čím dál míň.

Plavčíci mají líné spermie,

řvou na stožáru

a v posteli nemaj´ žádnou páru.

V posteli se pak těžko usíná.

O sexu toho nažvaní,

kluci jedni prolhaní

a ona pro jeho pýchu řekne:

„Jsi ty ale úžasný!“

(i když mu stožár měkne!)

Postel musí mít pět nohou:

Levou přední,

pravou zadní,

pravou přední a

levou zadní,

pozor, kozle, neupadni!

A pátou nohu, prostřední,

aby se při milování

nepropadli s postelí!

Pátá noha to jistí.

Postel je můj kostel!

Protože se v ní modlím,

abych vyhrál Sportku,

abych sbalil holku,

abych měl dost peněz

na motorku

pro tu holku!

Abych vydržel…

Nakonec v posteli

doplouváme do svých snů

a věčných tužeb.

Musíme se pevně držet,

aby nám sny neodpluly.

Stačí se chytit polštáře

a bláhových snů

a doplujeme do Země fantazie,

do přístavu,

kde vše dokážeme

bez snáře a dalších nesmyslů.

Když se ráno vzbudíš,

tak si postel ustel,

urovnej polštář

i záhyby prostěradla.

Jsou to naše madla,

která musíš sevřít,

až se večer budeš vracet

do soukromého divadla.

Do plachet touhy,

Bože, ten den byl tak dlouhý

a stačí okamžik pouhý,

nechť pluji se svou postelí

zase vdál…

Jsem své postele kapitán!

Tahle postel splní každé přání.

A to jsou sny, páni!

To byste se divili,

co si může obyčejná ženská přát!

Aby mu začal stát,

myslím ten stožár,

co zapálil požár

a začal mne v posteli

konečně milovat…

Whiter Shade of Pale – Annie Lennox