Smích jako lék

„Smích je útok i obrana. Je to projev převahy i zbraň slabšího.“   K. Čapek

„Ze všech živočichů jen člověk se umí smát, ač k tomu vlastně má nejmíň důvodů.“  E. Hemingway

„Bát se smíchu znamená nesnášet pravdu.“  I. S. Turgeněv

 

Nemohu nevzpomenout na historický román Umberta Eca ze středověku „Jméno růže“, ve kterém se všechny záhady točí kolem druhé knihy Aristotelovy, jež pojednávala o smíchu. Učila, jak znetvořit tvář každé pravdy, abychom se nestali otroky svých představ. Říká, že úkolem každého, kdo miluje lidi, je přivést je k tomu, aby se smáli pravdě, přivést pravdu k tomu, aby se smála, protože jediná pravda je umět se osvobodit od chorobné vášně k pravdě.“

Aristoteles napsal, že je třeba rozložit vážnost protivníka smíchem a smíchu klást odpor vážností: „Smích je síla i slabost, zhouba i statečnost našeho těla. Je to útěcha sedláků, nevázanost opilců. I církev ve své moudrosti ustanovila chvíle slavnosti, karnevalu a jarmarku, ty denní poluce, které se smíchem vyženou z těla přebytečné moky a chrání před jinými touhami a jinými ambicemi…. Smích je vlastní člověku, to je znakem naší omezenosti jakožto hříšníků. Ve smíchu spočívá dokonalost člověka. Smích zbaví na chvíli i sedláka strachu. Zákon však nabývá platnosti pomocí strachu, jehož pravé jméno je bohabojnost. Když se sedlák směje, na okamžik nemyslí na smrt. Jakmile však přejde chvíle prostopášnosti, liturgie podle úpadku božího mu znova vnutí strach ze smrti.“

Psychologové si myslí, že kladné emoce jako smích jsou známkou dlouhodobých osobních sklonů. Ty utvářejí naši povahu, vnímání sebe samých, jiných lidí, okolního světa a naše chování. Lidé, kteří se k ostatním chovají pozitivně, vyvolávají pozitivní odezvu. Výraz obličeje zrcadlí náš výklad událostí. Vnímání vlastního života ovlivňuje naše chování k jiným lidem. Ti zase ovlivňují nás.

Lidský úsměv může vyjadřovat radost, pobavení, štěstí, ale i úzkost. Smějeme se velkým svalem lícním a také kruhovým svalem očním. Ten nejsme schopni kontrolovat vůlí. Proto vědci považují úsměvy, na kterých se tento sval podílí, za upřímné. Úsměvy vytvořené jen velkým lícním svalem označují jako falešné.

Dokonce bylo rozsáhlým průzkumem zjištěno, že lidé, kteří se více usmívají, nejsou tak často nemocní, bývají v životě spokojenější a dokonce se méně rozvádějí. Mužský úsměv není zdaleka tak důležitý jako ženský úsměv. Psychologické průzkumy navíc naznačují, že ženy se smějí víc než muži.

Proč to tak funguje? To zatím nikdo neví. Závěry průzkumu se shodují v tom, že emoční tendence určují náš osud. Dokonce se zjistilo, že závěry, které si děláme o jiných lidech, trvají na základě pozorování kratšího než půl minuty a jsou lepší než závěry, které si uděláme na základě dlouhého i slouhodobého sledování. Rozhodující je úsměv toho druhého. Úsměv má emocionální předpoklad ke kvalitní výměně názorů mezi partnery. Smích přináší stabilizační efekt a je odrazem stabilizačních předpokladů.

Všichni celý život hledáme prostředí, které se hodí k našim zděděným sklonům. Naše geny jsou ovlivňovány prostředím. Pozitivní lidé mají větší šanci vybrat si prostředí přispívající k uzavření šťastného manželství nebo partnerství. Úsměv vyjadřuje rovněž tendence sdružovat se s ostatními a chovat se k nim přátelsky. Vysvětlením je náš vlastní úsměv, jenž způsobuje stejnou reakci i u ostatních. Když někdo vidí, že se na něj usmíváme, usměje se většinou také. Nakažlivost úsměvu se projeví ve společnosti, v osobním životě i v životě s partnerem.

Případ ze života:

Jan (25 let) za mnou přišel a svěřil se, že chtěl spáchat sebevraždu oběšením. Již to nemohl déle snášet. Ve stodole objevil hák v trámu, pověsil se, ale hák nevydržel……..tak si to ještě jednou rozmyslel. „Proč to udělal?“, ptám se ho. Když mu bylo 8 let, tak jeho otec zemřel. Měl ho hrozně rád, neustále se smál, byl veselý, nezkazil žádnou radost. Nikdy mu neřekli proč, a od té doby o něm nikdo nepromluvil. Otce mrtvého nikdy neviděl, na pohřeb jako dítě nesměl, o jeho smrti s ním nikdo nemluvil, byl okamžitě poslán k babičce. Vrátil se po dvou měsících a nastoupil do jiné školy, protože se s matkou odstěhovali. Když se matky na otce zeptal, nikdy mu neodpověděla, jen se usmála. Smích ho provázel po celý život, všemu se smál a ostatní se usmívali na něj. Úsměv mu všude otevřel cestu, měl štěstí na lidi, učitele, studium, zaměstnání.

Vysokou školu vystudoval v Itálii, výtvarné umění a architekturu. Po dosažení 23 let mu babička těsně před smrtí skoro všechno o otci řekla. Poté navštívil na Apeninském poloostrově jeden „vykřičený dům“. Jednou z praktik dosažení orgazmu bylo zavěšování se škrcením, které slibovalo nevšední sexuální zážitky. Podstoupil onen exces a vše se mu vybavilo. Pochopil, že otec se věšel také a že při jedné takové akci podlehl. Vzpomněl si, jak otce snášejí z půdy, kde své vášni neodolal. Od té doby nemyslel na nic jiného, než na onen nevšední zážitek. Pochopil, proč mu nikdo o otci neřekl, proč se odstěhovali, proč mu matka lhala. Měla strach, že někdo synovi řekne o otcově sebevraždě, která měla sexuální podtext. Myslela si, že se to syn nikdy nedozví. Matka do tří let po otcově smrti tragicky zahynula při dopravní nehodě (říkalo se, že vůbec nebrzdila a vjela ve velké rychlosti s autem pod kola kamionu). Vychovávala jej babička, matka jeho matky.

Od oné sexuální zkušenosti žije Jan s neustálým pocitem, že se má stát něco hrozného, ale nemá pro to hmatatelný důvod. Připadá si strašně podvedený, jako dítě, které se nemohlo s otcem rozloučit. Nemohl prožít smutek, nenašel smysl toho všeho, nemůže si uspořádat svůj život. Všechno bylo předstírání, že nedošlo ke krizi. Libuje si v pocitu viny, strach z duševní choroby. Chodil na psychoterapii, zkoušel hypnózu. Bral antidepresiva, ale pocit smutku v něm přetrval. Na veřejnosti je však veselý, všichni obdivují jeho stále vyrovnanou náladu. Jeho smích je vlastně výsměchem sama sobě a své slabosti. Uvnitř má strach, často vzdychá.

Jan pracuje v jedné zahraniční firmě, létá po světě, pravidelně chodí za prostitutkami. Prodělal gonorrheu, přeléčena antibiotiky. Kapavka je v pozadí u lidí, kteří se nechávají ovládat emocemi a obvykle svou činnost přehánějí. Mají tendenci přehánět ve všem: v drogách, v sexu, společenských večírcích. Nejraději spí na břiše. Jako děti usínali s položenou hlavou a vystrčeným zadečkem, opruzení od plínek. Mají rádi moře a zvířata, i když jsou na ně alergičtí. Na smutek, smrt rodičů, na neschopnost plakat a současné zklamání podána: IGNATIA CH 30, 3 globule denně po dobu jednoho týdne.

Kdo se naučil nedávat najevo své pocity, možná je dokonce ani nevnímat, tomu scházejí nejen všechny duševní formy, jako je vcítění a soucit. Scházejí mu i duševní formy, které souvisejí s vědomím, a částečně i tělesné reakce – počínaje jazykovým vyjadřováním.

Neotvírat se, to znamená bránit se otevřenosti vůči novým způsobům chování. Přesně to bychom však potřebovali, když přijde životní krize a bude vyžadovat odchýlení od našeho dosavadního směřování či od našich úspěchů – bude vyžadovat nové strategie. V konfliktu mezi nejistým rizikem živosti a jistým pokračováním navyklého opancéřovaného života volí mnozí ustrnulou fasádu zdánlivě fungující „dobré nálady“.

Jako perfektní kamufláž vnitřního smutku a zrady funguje úsměv nebo hlasitý smích. Smějeme se, ale uvnitř pláčeme bez slz, nasucho, pláčeme sami nad svou neschopností plakat a ceníme zuby jako zvíře do širokého a hlasitého úsměvu. Řečí těla dáváme najevo bezstarostnost a pocit absolutní vyrovnanosti a přitom je vše jen maska společenského chování.

Smíchu se báli všichni diktátoři a samolibí vůdci. Neurotici nesnášejí vtip a smích jako reakci na něj. Agresivní lidé a žárlivci také nesnesou nevázaný smích. Všechny tyto cílové skupiny se totiž bojí smíchu, protože mají strach, že se ostatní smějí jim. Pamatuji si jednoho komunistického předáka, který v mém rodišti vždycky řval z tribuny na 1. máje: „Vlasáči, kteří nosí anglické nápisy na tričkách, jsou nepřátelé státu a naší Marx – Engels – Leninské myšlenky. My nevíme, co tam mají napsáno, nerozumíme tomu, ale určitě se nám vysmívají a urážejí nás.“

Stav tenze způsobuje vázání jedovatých a odpadních látek v tkáni a také překyselení, což rovněž zapříčiňuje stres. A stres vede opět k tenzím. Řetězové reakce v těle mají nejrůznější podobu. S tenzí v šíjové a ramenní oblasti souvisí nesprávné držení těla. Hrudní koš není vyvinut a bránice se dostatečně nepodílí na procesu dýchání: dýchání je zadržované. Že to může dále působit na trávící funkce a solar plexus, je nasnadě. Znamená to, že tělesný výraz a vegetativní funkce jsou navzájem úzce spjaty a žádný z obou systémů nemůže být oddělen od druhého.

Vnitřní úsměv

V Taoismu se nahlíží na záporné emoce jako na podřadnou energii. Mnoho lidí žije své životy v hněvu, smutku, depresi, obavách, starostech a dalších druzích záporné energie. Tyto typy energie mají souvislost se vznikem chronických onemocnění a okrádají nás významně o životní sílu. Vnitřní úsměv je opravdový úsměv pro všechny části těla, včetně všech orgánů, žláz a svalů, právě tak jako pro nervovou soustavu. Tak se vytvoří vysoce jakostní stupeň energie, který může léčit a případně být transformován dokonce na vyšší stupeň energie.

Opravdový úsměv přenáší energii lásky, která má sílu ohřívat a hojit. Jen si vzpomeňte na dobu, kdy jste byli rozrušení nebo fyzicky nemocní a někdo, možná cizí člověk, vám věnoval velký úsměv – náhle jste se cítili lépe. Norman Cousin, bývalý editor Saturday Review, píše v Anatomii nemoci, že se sám vyléčil ze vzácného onemocnění pojivové tkáně sledováním starých filmů bratří Marxů, které miloval. Jedna z mých studentek si sama vyléčila rakovinu prsu ustavičnou praxí vnitřního úsměvu do nemocné části těla.

Ve starověké Číně taoističtí mistři rozpoznali sílu energie úsměvu. Zkoušeli vnitřní úsměv sami na sobě a pohnuli s energii čchi a vytvořili vysoce jakostní stupeň čchi. Tak dosáhli zdraví, štěstí a dlouhověkosti. Usmívající se je jako slunící se v lásce a láska ho může napravit, vyléčit a omladit.

Vnitřní úsměv nasměruje energii úsměvu do našich orgánů a žláz, které jsou rozhodující pro život. Ironicky řečeno – ačkoli často věnujeme hodně pozornosti našemu vnějšímu zjevu, jen málo z nás si je vědomo, jak vnitřní orgány a žlázy vypadají, kde jsou umístěny nebo jaké mají funkce. Horší je, že jsme nevnímaví k subtilním varováním, která nám zasílají, když s nimi špatně zacházíme chudými dietami a nezdravým životním stylem. Jsme jako šéf, který nikdy nevěnuje ani trochu pozornosti svým zaměstnancům a je překvapený, když věci jdou špatně. Jsme-li obeznámeni s našimi orgány a žlázami, oceňme, co dělají, učme se poslouchat jejich zprávy, a ony nás odmění relaxací a vitalitou.

Vnitřní úsměv je nejúčinnější proti životním stresům. V naší současné společnosti utratíme milióny, abychom si pomohli od stresu. Často tyto léky poskytnou jen částečnou a dočasnou úlevu.

Vnitřní úsměv je úzce spojený s brzlíkovou žlázou a zvyšuje aktivitu této žlázy. V taoistickém systému je brzlíková žláza místem vyššího osvícení, místem lásky a životní energie čchi. Když jsme pod emočním tlakem, brzlíková žláza je zasažena jako první. V knize You Body not Lie od Johna Diamonda, M.D. Doktor Diamond představuje studii, které ukazuje, že brzlík má roli hlavního kontrolora, který řídí životodárné a hojivé energie těla. Teorie rakoviny formulovaná sirem MacFarlane Burnetem, australským nositelem Nobelovy ceny, popisuje, že zvýšení aktivity brzlíkové žlázy má za následek zvýšení schopnosti odvrátit rakovinu. Jeden typ buněk produkovaných brzlíkem jsou T-buňky. Funkcí T-buněk je rozpoznat abnormální buňky a zničit je. Z miliard z buněk produkovaných v těle každý den, jsou některé abnormální. Jestliže T-buňky nejsou aktivovány brzlíkovým hormonem, abnormální buňky pokračují prudce v růstu a vyvinou se do klinické rakoviny. Z tohoto důvodu hraje brzlíková žláza rozhodující roli v prevenci rakoviny v dospělosti.

V aplikované kinesiologii existuje způsob, jak testovat sílu nebo slabost brzlíkové žlázy, která se výrazně mění vnitřním úsměvem. Zkuste se svým partnerem tento test: Dotýkejte se brzlíku, lokalizovaného v bodě, kde se druhé žebro připojuje k hrudní kosti pod hrdlem. Nejprve ať se váš partner neusmívá a nechá poklesnout obličejové svalstvo a ústní koutky stočí dolů. Ať nechá jednu ruku nataženou do strany, zatímco vy mu ji tlačíte dolů. Poté to zkuste s vaším partnerem, když se usmívá a uvidíte rozdíl. To demonstruje, že když se usmíváte, aktivujete brzlíkovou žlázu.

Praxe vnitřního úsměvu začíná v očích

Oči jsou ve spojení s autonomním nervstvem, které řídí činnost orgánů a žláz. Oči jako první přijímají emoční signály a způsobí, že se orgány a žlázy aktivují při stresu nebo nebezpečí (reakce „boj nebo útěk“) a zvolní, když krize prošla. V zásadě oči udržují klidnou a vyváženou úroveň odezvy. Proto jednoduše relaxací svých očí můžete uvolnit celé tělo, a tak mít uvolněnou energii k dispozici.

Učení pomocí vnitřního úsměvu

Když jste stresovaní, příliš vzrušení nebo žijete v hněvu nebo obavách, orgány se blokují a snižují se vaše možnosti. Mnoho energie je stráveno navíc, otupíte, chybí bdělost a hravost. Tíže se vám učí nebo rozvíjejí nové myšlenky, a jestliže se zkusíte přinutit k učení, námět často nezůstane v mysli a nebudete schopni včlenit ho do sebe. V taoistickém systému vycházíme z toho, že naše orgány, smysly a části našich těl jsou zapojené do učení.

Když se usmíváte na své orgány, smysly a žlázy, vytvoříte s nimi spojení a dobrou komunikaci.

Když jste stresovaní nebo bázliví, všechny orgány a smysly jsou zavřené. Například když někdo nemá rád své tělo, nechce akceptovat druhého člověka, a tak není schopen přijmout osobní výuku a myšlenky.

Usmívejte se játry

Taoističtí mudrcové říkají, že když se usmíváte, vaše orgány vylučují nektar, který jako sekrece vyživuje celé tělo. Když se zlobíte, jste bázliví nebo ve stresu, produkují orgány jedovatou sekreci, která zablokuje energetické kanály a usazuje se v orgánech. To způsobuje nechutenství, špatné trávení, zvyšuje se krevní tlak, zrychluje se tep, přichází nespavost a negativní emoce.

Úsměv do orgánů také způsobí jejich rozšíření, změkčí je a zvlhčí, a proto lépe fungují. Následkem toho například játra mají více prostoru na skladování živin a detoxikaci škodlivin.

Osobní síla z vnitřního úsměvu

Úsměv je nejmocnější energie osobní síly. Opravdový vnitřní úsměv z vašich orgánů vytvoří orgány přispívající svou vlastní sílou k vytváření a usměrňování energie ke smyslům, zvláště očím. Oči se připojí ke všem orgánům a smyslům. Jednou poznáte, jak můžete dostat sílu ke všem orgánům.

Pomyslete na to, že se skládáme z 63 bilionů buněk. Každá buňka vydá velmi malé množství energie. Násobeno 63 biliony buňkami jde o obrovskou energii. Když jste uvolnění a klidní a usmíváte se, můžete udržovat energii na vysoké úrovni a vždy být připraveni k akci. Úroveň energie je vždy rozhodující klíč.

Když zvýšíte stupeň své energie, budete mít více energie na rozvinutí svých schopností, budete flexibilnější, aktivnější a budete lépe vědět, co chcete a jak to získat – to je hlavní.

Usmívejte se do sexuálních orgánů. Čím vyšší máte úroveň sexuální energie, tím více osobní síly budete mít. Když se sexuální síla oslabuje, osobní síla se snižuje také. Cvičte jak uchovat a zvýšit sexuální energii její recirkulací. Jídla nebo drogy, o kterých se tvrdí, že zvyšují sexuální sílu, nefungují dlouho, pokud vůbec, a nemohou energii zvýšit nadlouho nebo být déle účinné. Vědění, jak kultivovat sexuální energii, je jedním z hlavních zdrojů síly.

Smích je jediná činnost, která tenzím brání nebo je uvolňuje. A proto se usmívejte co nejvíce, prý to prodlužuje život. A usmívejte se játry!!!

Přeji všem, aby se usmívali nejen navenek, ale i uvnitř!    

„Nejztracenější den našeho života je ten, v němž jsme se nezasmáli.“  S. – N. Chamfort

„Člověk se rád směje. Jiným.“  S. J. Lec (To už je ale o škodolibosti a ne o upřímném smíchu.)

Ingmar Bergman – Úsměvy letní noci (Sommarnattens leende, Smiles of a Summer Night) je autorský film ještě umělecky nevyzrálého začínajícího Ingmara Bergmana z roku 1955. Jedná se o svižnou odlehčenou komedii z autenticky podaného maloměšťáckého prostředí Švédska okolo roku 1900. Komika filmu se zakládá na dialozích a situacích, vzniklých nečekanými zápletkami mezi několika partnerskými dvojicemi.

Film byl příznivě přijat na Filmovém festivalu v Cannes. Úspěch filmu však brzy výrazně překonaly Bergmanovy Lesní jahody (1957) a Sedmá pečeť (1957).

https://youtu.be/xkARvAAdJL8