Tančím si jen tak ve snu

Tanec je vlastně takový sbližující rituál duše a těla. Tančíme při námluvách, tančíme na svatbě, chodíme do tanečních. Tanec s vlky, tančící dům, koberec i podložka, taneční pro starší a pokročilé, tančící roboti. Politické tanečky, tance vykrucování, tance na ledě, tance ve vodě, tance bez slov a pohybu. Tanec a řeč těla. Ale i tanec pro radost, pro dobrou náladu, v rozpoložení hřejivého pocitu… Tančím si sám, rád, nikým nerušen. Tančím si v paměti, tančím se svým tělem a s Tvou duší. Tančím sám sobě pro pocit štěstí.

Tančím si jen tak ve snu,

o nic nezakopávám.

V náruči držím Tebe,

tu, kterou chci.

Tu, kterou mám,

a pořád mi to nestačí.

Tančím si jen tak naoko.

Byla štíhlá až k pláči,

teď tak trochu baroko.

Šlapu jí něžně na špičky.

„Příště si vezmi holínky

a ne lodičky…“

Lenka Nová nám k tomu zpívá,

od Uralu posílá písničky.

Tančím si jen tak v duchu,

pátrám ve své paměti.

Sluchátka na uchu,

klapky na očích.

Vznáším se v pokoji,

myslím na Tebe

a na děti…

Tančím si celým životem,

pátrám ve skulinách času.

Vpíjím se do zvuků,

do Tvého hlasu…

Pročítám Tvoje dopisy,

je to už spousty času.

Znám je skoro nazpaměť,

opěvuji Tvého ducha

a Tvoji krásu.

Tančím si jen tak dokola,

otáčím se v kruhu.

Myslím na počátek i konec,

v kapse mačkám Tvoji stuhu…

Tančím si z pokoje do pokoje

překračuji všechny prahy.

Šeptám si Tvé jméno,

volám do tmy vzpomínek.

Spojily se naše dráhy

v tom širém vesmíru.

Náhoda náhodu mine.

Proč zrovna Ty?

A proč ne jiné?

Tančím si jen tak potichu,

noha se noze poddá.

Srdce dělá neplechu,

Oldřich Nový ze židle se zvedá.

S úsměvem nás provází:

„Zavřete oči, odcházím…“

A já si tančím dál a potichu…

Lenka Nová – Tenhle dopis, prosím, spal