Venuše z Méló

venuse_melskaVenuše Mélská (též Venuše nebo Afrodita Milóská, řecky Αφροδίτη της Μήλου) je mramorová socha ženy pocházející z období mezi lety 130 až 100 př. n. l. Jedná se o jeden z nejznámějších příkladů helénského umění. Socha je 203 cm vysoká a znázorňuje Afroditu (v Římě známou jako Venuše), řeckou bohyni lásky, krásy, plodnosti a sexuální touhy.

Socha byla objevena roku 1820 na ostrově Mélu. Je umístěna v Louvru v Paříži. Autorství je připisováno Praxitelovi, ale pravděpodobnějším autorem je Alexandr z Antiochie.

 

 

Snění pod peřinou

 

Divadlo mělo schody vzadu,

ve výloze krejčovskou pannu

ještě nepoužitou.

Milý byl tak zkažený,

tak mlsně si olizoval knír

a nebyl to mušketýr,

jen měl na mě chuť.

Ach, Bože, byl tak zkažený,

ale mouchy kolem něj

ještě nelítaly!

 

Co bychom si tak daly?

Zmrzlinu a dvojitou!

Čokoládovou a malinovou,

snědenou s něhou jazyka,

který olizuje a naříká,

že už lahody není.

Sladké mámení

ve slastném mlčení.

 

Mlčení ve dvou

to je vodopád slov

rozmělněný do vteřin věčnosti,

touhy i skromnosti.

Ten okamžik byl neskutečně dlouhý!

 

Běžela jsem po schodech

až do malé mansardy pod střechou,

srdce až v kalhotech,

s touhou velikou

po líbání

a lačnosti,

pochopení,

vzbouření i utišení

v záhybech společného závoje.

 

Třásla jsem se otázkou:

Bude na mne čekat?

Čekals, řekl jsi „Ahoj“.

Dlouho, dlouho trvalo,

než jsi vstal a obejmul mne.

Tak pevně,

že jsem sotva popadala dech.

 

Měli jsme hodinu na všechno,

na milování

na strach

na dotyky,

na moje slastné vzlyky,

laskání a slova milenců,

na vůni všeho,

co jsme mohli nebo chtěli.

Snad jsme na nic nezapomněli!

 

Voněla jsi mýdlem

a nevinností

a topil jsem se

v očích,

do kterých jsem padal

jak do fantazie.

Byla jsi pro mne Venuší z Méló.

 

I dnes tě drtím v objetí,

seš mojí lásky obětí

držím tě s dojetím,

a přesto mám strach,

že tě ztratím.

Má lásko

moje touho,

moje vysněná……

 

Už uběhlo pár let 

a do schodů mi chybí dech,

přesto spěchám stále.

Ty stojíš u okna a usmíváš se, 

tak tajemně jako kdysi…   

 

Plavu po uši do snu,

kde tě potkám jako Vesnu,

když večer po práci

touhou ti do klína klesnu.

A jsem tam,

kde chci vždycky být.

Kde chci být i ve snu.     

 

Richard Müller – Rozeznávám                             

Napsat komentář

Citáty
Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život,...ale poté trvá celý život, než na tu osobu zapomene. (Honoré de Balzac)
Bannery
rc4 blog MrPierc řeší neřešitelné
Paví piny