Archiv pro měsíc: Leden 2014

Konečně

spojrucKonečně

 

Stojíme tu frontu na sebe

a čekáme…

až na nás dojde řada.

Mám tašku plnou něhy

a už mě bolí záda.

Už ji vidím,

už jsem u ní,

už ji držím v náručí.

A cítím, jak jí tečou slzy.

Konečně, konečně…

to jsme se načekali!

Jsme dva v objetí

a odcházíme jeden,

ač držíme se za ruce.

 

Szidi Tobias – Andělé

Balancování na špičce nosu

BalancVoním celý, celičký Tebou,

až z toho nohy zebou.

Už nejsem já,

jsem Tebou.

Laskám Tě a polykám slzy.

Líbám Tě, i když nejsi doma.

Padají ze mne slzy rozkoše

na Tvá ňadra, na Tvou tvář,

na ruce i Tvou svatozář.

Vidím ji jen já,

ale cítíme ji oba.

Rozmuchlané prostěradlo naší lásky

a vůně ze zahrady,

jsem rád, že jsem s Tebou tady.

Tvou vůni převaluji na jazyku.

Dál balancuji na špičce nosu

a nezávidím volnost kosům.

Jsem šťasten, že jsou v okně mříže,

abych Ti snad blahem neuletěl.

Když stabilitu neudržím,

určitě bych sletěl…

… a tak držím rovnováhu dál.

 

Richard Krajčo a Jana Lota – Přišlo mi to vhod

 

Sny nám zůstanou…

DreamsAť je ti sedmnáct, třicet pět, padesát, sto…máš své sny. Je jedno, zda jsou barevné, ostré, zastřené a v obrysech, v náznacích, ale máš je. Fantazie nezná hranic. Skutečnost, syrová realita s tím nemá co dělat. A díky za to.

Sníme si při knize, kdy prožíváme, a po svém, osud hlavního hrdiny. Sníme při cestě autem, při okopávání brambor, v tramvaji, v dešti, při výkladu ve škole, na poradě, na procházce, ve vězení, při rozhovoru, při poslechu hudby, v čekárně u lékaře, v letadle, na lodi, na lavičce v parku i v krematoriu.

Sny se ti mohou zdát samy od sebe, můžeš si je malovat za bílého dne, můžeš si je vymýšlet, rozdmýchávat, můžeš si je usměrňovat jako režisér. Vidíš se okénkem kameramana a očima hlavní postavy zároveň. Můžeš v nich hořet touhou i vášní, ani nepotřebuješ minimax.

Každý máme své vize, své představy, své malé soukromé kino. Záleží jen na bujné fantazii a schopnosti tvořit. Bořit mýty, vybojovat svá osobní dramata. Být obdivovanou kráskou, svalnatým kulturistou, důstojným panem důležitým, sexbombou na pochodu, virtuálním ředitelem, dokonalou matkou, vznášejícím se pilotem, stoprocentním řidičem, malou skotačivou holkou. Celý příspěvek

Nohy až nahoru

NohyaznahoruPřed pár lety, když jsem se vracela z dovolené ve Španělsku, projela jsem levandulovou Provence a mířila do Paříže. Přítel ze studentských let mne pozval na prohlídku Paříže. Sehnal starý byt v ulici Promenade Quai Branly, kousek od náměstí Place de la Résistance a Eiffelovy věže. Byt byl malý, sestával z kuchyňky a jednoho pokoje, ale nacházel se v suterénu. Říkala jsem si v duchu, proč se nastěhoval do sklepa? Věděla jsem, že sehnat podnájem a v Paříži je skoro nemožné, ale za ty peníze? Už jsem se těšila na obhlídku staré a nefalšované Paříže, na Louvre, rozhled z Eifellovky, na Champs – Elysées, Vítězný oblouk, Notre-Dame a další krásy „Města lásky“.

Uvařil mi kávu, nabídl croissant s čokoládou a posadil mne ke stolu. Do ulice vedlo v úrovni hlavy malé podlouhlé okno. Širší než vyšší. Vyvěralo ze sklepa na úrovni chodníku. Zakousla jsem se do rohlíčku a málem se udusila. Před oknem stály nohy v lodičkách, ruka nadzvedla sukni, upravila si punčochu do „koníčku“, urovnala faldy a odcupitala pryč. Další nohy jdou pomalu, šourají se s těžkým nákupem. Hubené nohy cvakají v okovaných přezkáčích, punk dupe ulicí. Dědečkovské nohy se vlečou ve třech, hůl jako třetí noha vyrovnává stabilitu. Nohy v pánském nažehleném obleku se zastavily, levá špička se tře o zadní nohavici pravé nohy, hned ji následuje pravá o levou. Boty se lesknou a nažehlené kalhoty pokračují v chůzi. Dívčí nohy v ponožkách poskakují po dlažbě. Rázně vykračují nohy policejní, nohy gendarmerie pochodují s ostrostí a vysokým sebevědomím. Turistické nohy v pumpkách se každou chvíli zastavují, slyším spoušť fotoaparátu. Krásné nohy v černých punčochách se švem se obhlížejí ze všech stran a pak odtančí do nenávratna. Celý příspěvek

Deset per

desetper

Dobrý den! Srdečně vás vítám a zvu na osobní návštěvu do mého soukromí…

  1. Tohle všechno jsou mé vlastní názory, niterné myšlenky a prožitky…
  2. Podobnost s jinými autory, úvahami či písemnostmi je čistě náhodná…
  3. Nikdo nemá právo vznášet kritiku na mé osobité myšlenky, je totiž demokracie slova i písma…Kritiku nepřijímám. Ale pochvalou nešetřete!
  4. Můžeš se zapojit formou komentáře, ale jen, když ti to schválím…
  5. Můžeš přispívat články, ale až po mé recenzi…
  6. Můžeš přispívat vlastní a ještě nepublikovanou poezií, až po mém schválení…
  7. Můžeš publikovat články i poezii, ale nesmí být lepší než moje! Nejsem vůbec namyšlená! Ale někdy hrozně! Jsem totiž Žena.
  8. Vím, že většina současných autorů na mě nemá, ale jsem shovívavá…
  9. Kdo není se mnou, je proti mně…tak pozor! To jsem ale už někde četla!
  10. Nikde jsem se neuplatnila, tak jsem si musela zřídit vlastní web…

 

Betty von Pffau © 2014

E-mail: BettyVonPffau@seznam.cz

Kloboučení

nostalgie klobouku…aneb péro za klobouk…

 

Kdysi ženy nosily klobouky. Dala se tím vyjádřit osobnost. Barvou pocity a tvarem zařazení. Ještě dnes můžeme vidět fantastické kreace na dostizích v Ascotu.

Také jsem chtěla před několika lety nosit klobouky. Okolí mne málem a doslova „sežralo“.

A tak je ve svých představách nosím dál. Zkouším si je ve virtuálním zrcadle a nemohu se rozhodnout pro ten pravý, který by mi seděl nejen k pleti, ale i k webu.

Jsem tak trochu romantickonostalgická a stůňu po časech, které dávno uplynuly.

Škoda, že ta doba už je pryč…

P. S. Já se tady rozplývám a málem se mi připálily makové buchty v troubě!

Jablečné mámení

jablinMám ráda jablka. Doslova je miluju. Každý večer při knížce sním jedno velké jablko. Celé. I s jadřincem. Jednou ze mne vyroste jabloň. V ruce mi zůstane pouze stopka, a s tou se ráno probouzím. Ruku v ruce, se stopkou.

Když se vrací můj přítel domů, čekám na něj s kávou a jablkem. Podívám se mu do očí a začnu leštit jablko o levé ňadro. To u srdce. Dívám se mu do očí a on polyká sliny. Jenom nevím, jestli má chuť na mne nebo na to jablko! Vždycky se do něj dychtivě zakousne. V duchu si představuji, že se s takovou chutí zakusuje večer i do mne.

Stopka ráno v ruce je toho důkazem, že to bylo jenom moje snění.

Citáty
Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí! (Václav Havel)
Bannery
rc4 blog MrPierc řeší neřešitelné
Paví piny