Pátý element je LÁSKA  – „Ta, co bolí“…

Erich Fromm:

„Láska a nenávist jsou dvě sestry, kde je jedna, přijde i druhá, a poté společně odejdou.“

LÁSKA A NENÁVIST

Se slovy jen tak hraju si,

nacpu čokoládu do pusy,

obložím se kaktusy

a slyším zpívat: Si, si, sííííííí…

Slyším zpívat třeba sysla

nebo můj žaludek hlady šišlá?

Či si šlápl na jazyk?

A láska skoro zkysla.

Myšlenky přehrabují se,

jaksi, taksi, i peněz taxy,

taxi sem k nám ale nejede.

Láska odešla po svých, přátelé… Celý příspěvek →

(Věnováno příteli L., aby našel cestu ze TMY.)

 

TMA

Čtyři elementy: VODA, VZDUCH, OHEŇ a ZEMĚ.

Pátý element je LÁSKA,

prýští všechno ze mně.

Šestý je STRACH.

Sedmý je TMA.

Osmý element je SMRT… a po ní prd.

Pak přijde Nicota…

Předposlední s holí se belhá NADĚJE – devátý element.

ČAS je NADĚJE nadevším. ČAS je desátý element.

Deset elementů pro život začíná čarovat…

Beránku náš na nebesích,

stůj při nás,

až přijde TMA,

až začnem´ se bát.

Sklenice plné času,

po víně,

TMA černá až do běla,

temno v komíně. Celý příspěvek →

Vždycky ti zbejvá za šesták naděje, tak proč se teda bát? Pro trochu naděje…

 

NADĚJE je většinou to poslední, co člověku zbývá v ČASE. Je to „Ta s holí“, co kulhá a už ji ČASEM nohy bolí. NADĚJI chce každý, i SMRT. I touha, LÁSKA, i OHEŇ, aby mohl plát, i STRACH, aby mohl strašit, aby sladké sny mohl plašit. NADĚJI má  ten, co chce v klidu spát. NADĚJI má i žebrák, že bude jíst, když má hlad.

„Dejte mi kapku, kapičku NADĚJE! Přešla jsem devatero hor a řek, každý si o mně řek´! Prošlapala jsem devatery boty, zrak se mi klopí, ale mám NADĚJI“, řekla si NADĚJE, „že to stihnu VČAS“.

„Každý ji chce, ale málokdo ji umí dát. Každý tulák má NADĚJE, že okřeje a ráno může zase vstát. Ušla jsem tolik mílí. Snad se nemýlím, že stihnu ji každému dát. NADĚJE je devátý element v NADĚJI  i v ČASE…“

„Bude líp…“, říká NADĚJE

(surrealistická báseň o nevěře, zradě a věčné naději)

Války světů,

city na talířích,

pachuť v puse,

úklid po malířích.

Koupil jsem si modré housle (modrá je naděje),

protože byly od štěněte kouslé (nic se neděje).

Chce se mi klít,

věz, bude líp!

Moře skutků (valí se pomalu a líně),

bláto pod rohožkou (bydlelo tam prase i svině),

můj ty smutku,

špína pod pohovkou (a nebo taky mrtvá tchýně).

Špína i v jejím klíně!

Chce se mi blít,

věz, bude líp!

  Celý příspěvek →

Starořecký filozof Thales Milétský považoval vodu za základ všeho jsoucna. Z doby přibližně 500 let př. n. l. pochází jeho citát: „Podstatou všech věcí je voda, z vody vše pochází, do vody se vše vrací.“ Podnětem k vyslovení této moudrosti bylo poznání, že voda je základní podmínkou života nejen pro člověka, ale pro všechny živé tvory, rostliny, přírodu (míněna je samozřejmě voda sladká, nikoliv mořská). Bez potravy může člověk přežít měsíce, bez vody jen několik dnů. Bez ní je existence života, a tedy i lidské společnosti, nemožná.

Život je jen náhoda – Světlana Nálepková a Petra Ernejová

VODA života

Večer se řeka zastaví,

vlny jdou ke břehu spát.

V duši se klid rozlije

a já mohu zase psát:

Voda tvoří největší část našeho těla, proto je její rovnováha nesmírně důležitá pro funkci každé buňky.

O řece, o vodě, o rybě,

co dívá se na měsíc,

o Tobě, o mně, o lásce,

o všem, a ještě víc.

Tak jako v citech je nejvzácnější láska, tak z nápojů je to pitná voda. Bez vody neexistuje život, natož láska. Celý příspěvek →