Paví poezie
Život je láska.
Život je, když…
Život není o tom, co si přeješ. Život není ani o tom, co dokážeš. Život už vůbec není o tom, když své sny zhmotníš nebo dovedeš do zdárného konce. Život je o tom, kolik vydržíš!
Už tě život nebaví, ale žiješ. Už nemůžeš dál, ale jdeš. Padáš s hubou do bláta, ale nakonec se zvedneš. A vykročíš dál. Rusové říkají, že když už nemůžeš, ještě dvakrát tolik vydržíš. A ženy? Ty vydrží všechno!
Život je totiž láska.
Jel jsem kolem Dyje. Lilo.
Nekonečná pohádka…
…aneb Otoky na mozku.
Jel jsem kolem Dyje, lilo.
Vůbec se mi to nelíbilo.
V poli jsem potkal malé tele,
nakop´ jsem ho do zadku
… a řeknu vám tu pohádku,
radši ale pozpátku….
Svět stojí na špičce jehly
Svět stojí na špičce jehly,
mám z toho duševní pleš,
v dálce zapěl stehlík.
Co po mně chceš?
Dají se očkovat mozky?
Stojím na pokraji bosky
a ptám se:
Čo o mně vieš?
Lid rodu trpného
Lid je rodu trpného, protože trpí. Trpí diktaturou, ale i širokou demokracií či velkou svobodou. Potřebuje nad sebou knutu, protože si sám vládnout neumí. Plete si demokracii s anarchií. Dělal by to určitě lépe než ti nahoře. A proto sedí doma v komoře a remcá. Lid je od slova lidi, ale jednají s ním jako s dobytkem. Zavřít do ohrady, zamknout vrátka a práskat nad hlavou bičem. Jen nevystrkovat bradu, moc na sebe neupozorňovat. Lid je stádo – velké, ale duchem malé. Jeho síla je v početní převaze. Škoda, že vždy potřebuje vůdce, který se časem odlidští. Vůdce se stane vlkem. A kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. To známe. Ale bohužel se nikdy jako lid neponaučíme. Myslíme jen sami na sebe a síla celku nás nezajímá. Škoda. Možná příště…
Zpověď je mi osobní útěchou
Svátost smíření, někdy též svátost pokání, obvykle známá a označovaná jako svatá zpověď je jednou ze svátostí katolické, pravoslavné, anglikánské, starokatolické a husitské církve. Jejím prostřednictvím a vyznáním vlastních hříchů může křesťan dojít smíření s Bohem a církví. Obdobu zpovědi z hříchů zavedl v předkřesťanské době pro své mnichy již Gautama Buddha.
Svátost smíření se slaví buď společnou formou (bohoslužba smíření, v katolické církvi s individuálním vyznáním hříchů), nebo soukromým vyznáním hříchů Bohu skrze kněze (tzv. ušní zpověď).
Já se zpovídám sama sobě, vyslyším se, odpustím si, pochválím se a dám si rozhřešení. Odměním se. Jsem sama sobě knězem, Bohem, přítelem. Naslouchám svým tužbám, představám, kárám svoje „hříchy“, probírám výčitky svědomí. Pokání a modlitbu svěřuji jiným. Litovat už není čeho, všechno odnes´ čas. Předsevzetí si nedávám, a když, tak jen ta, co dokážu splnit, žádné „vzdušné zámky“. Sama vím, že jsem sobě nejlepším rádcem a kamarádem. Nepotřebuji prostředníka, nepotřebuji „vrbu“. A také to sama na sebe nevykecám. Amen.
Očistec je peklo s nadějí
Očistec (latinsky purgatorium, z purgo – čistit, očistit) je stavem, během něhož se podle učení některých křesťanských církví očišťují duše zemřelých od méně závažných hříchů a nedokonalostí před svým vstupem do nebeského stavu. Ačkoliv takové duše v očistci prožívají jistá utrpení, přesto je naplňuje jistota, že po tomto očistném procesu vstoupí do nebeské blaženosti před Boží tvář. Víru v očistec sdílí katolická církev a ve všeobecnosti i anglikánská církev. Podobný koncept je jak v mormonismu, tak v judaismu. Protestantské církve naopak pojem očistce většinou odmítají, protože v protokanonických textech Bible není očistec výslovně zmíněn.
Já si myslím, že v každém z nás je peklo, očistec, ráj i nebe. Musíme hledat sami v sobě a ne vně sebe. Jsme dokonalí jako Bůh, jen si to musíme připustit. Pomáhá nám k tomu naděje, láska a víra v sama sebe.
Tančím si jen tak ve snu
Tanec je vlastně takový sbližující rituál duše a těla. Tančíme při námluvách, tančíme na svatbě, chodíme do tanečních. Tanec s vlky, tančící dům, koberec i podložka, taneční pro starší a pokročilé, tančící roboti. Politické tanečky, tance vykrucování, tance na ledě, tance ve vodě, tance bez slov a pohybu. Tanec a řeč těla. Ale i tanec pro radost, pro dobrou náladu, v rozpoložení hřejivého pocitu… Tančím si sám, rád, nikým nerušen. Tančím si v paměti, tančím se svým tělem a s Tvou duší. Tančím sám sobě pro pocit štěstí.
Tančím si jen tak ve snu,
o nic nezakopávám.
V náruči držím Tebe,
tu, kterou chci.
Tu, kterou mám,
a pořád mi to nestačí.