Mysterium tremendum

Mysterium tremendum je fascinující mystický zážitek, např. hrůzy, děsu, strachu, tajemství, uchvácení majestátem, transcendentní úcty i posvátna.

Jednou jsem navštívila antikvariát a objevila jsem starou rozpadlou knihu, kde chyběla přední i zadní část. Kus za pět korun v krabici před obchodem. Něčím mne zaujala a odnesla jsem si ji domů. Donesla jsem ji příteli, který přednáší na Karlově univerzitě v Praze staré jazyky, mimo jiné i hebrejštinu. Byl tou knihou zcela fascinován. Patřila pravděpodobně židovské obci, možná ji kdysi vlastnil její nejznámější představitel rabbi Löw.

Jehuda Liva ben Becalel (1512/1520/1525 nebo 1526 – 17. září 1609) je ve starší literatuře uváděn také německým pravopisem jako ben Bezalel. Byl známý též jako Jehuda Arje ben Becalel, Jehuda Löw ben Becalel (Arje [hebrejsky Lev], Löw a Liva jsou synonyma). Rabbi Löw, případně hebrejským akronymem מהר״ל – MaHaRaL (Morenu Ha-Rav Liva nebo též Morenu Ha-gadol Rabi Liva, náš (velký) učitel rabbi Liva), byl židovský rabín a učenec, legendární tvůrce pražského golema. Působil jako vrchní moravský zemský rabín v Mikulově a později jako vrchní rabín v Praze za vlády Rudolfa II.

Rabi Löw založil a vedl v pražském židovském ghettu talmudistickou školu (ješivu, 1573), upravil též pravidla pro spolek Chevra kadiša (pohřební bratrstvo, založeno 1564). Ačkoli v Praze strávil jen část svého života, je zde pohřben a v židovské literatuře je vždy nazýván מהר״ל מפראג – „Pražský Maharal“.

Koncem 16. století stvořil židovský rabín Jehuda Löw ben Becalel jednoho z nejslavnějších umělých lidí – homunculus – človíček – Golem. Vytvořil jej z hlíny a dal mu jméno Josille (zdrobnělina od jména Josef). Golem byl stvořen jako ochrana židovského ghetta před křesťany, kteří pravidelně ghetto napadali (pogromy). Později byli Židé pod ochranou krále, za což museli platit daně a král si často půjčoval vysoké finanční dávky, které většinou nesplácel atd.). Do pohybu se golem uváděl vložením šému – svitku. Golem poslouchal jen toho, kdo mu do úst šém vložil a vykonával jím určenou práci. Znehybněn byl opět vyjmutím šému. Až do určení další práce stál poklidně v koutě místnosti.

Rabi Löw se narodil pravděpodobně ve Wormsu (Porýní-Falc, Německo), podle některých zdrojů byla jeho rodištěm Poznaň (Polsko). K záměně jmen mohlo dojít snadno – jeho otec Becalel ben Chajim (jenž svůj původ odvozoval z Wormsu) byl švagrem rabína Jicchaka Klaubera z Poznaně. Narodil se do vlivné rabínské rodiny, dle tradice sahal její původ až k davidovské královské dynastii. Měl tři bratry – podle jedné z verzí byl druhý nejstarší, podle jiné byl nejmladší. Jeho bratři Chajim, Sinaj a Samson byli rovněž renomovaní učenci. Jeho život je opředen mnoha pověstmi a legendami, z nichž řada zlidověla a je považována za fakt, ačkoli se historicky dají jen těžko doložit. Podle jedné z nich studoval na různých ješivách (židovské školy) v Polsku a Německu, podle jiného podání se vzdělával sám a výuku v ješivách neabsolvoval. V roce 1553 poměrně brzy (ve 28 letech) přijímá úřad vrchního moravského zemského rabína v Mikulově. Po dvacetiletém působení na Moravě odešel roku 1573 do Prahy. V Praze zůstal do r. 1584, poté odešel – podle jedné z tezí do polské Poznaně, podle jiné na Moravu. Do Prahy se vrátil roku 1588. Během tohoto působení se 16. 2. 1592 setkává s císařem Rudolfem II. – obsah jejich schůzky není znám, ale podle některých (samozřejmě neověřených) zkazek, které rovněž časem zlidověly, se týkala společné záliby v alchymii.

Tato romantická představa, fakticky ovšem nedoložitelná, se nakonec stala stejně neodmyslitelnou součástí rabiho Löwa, stejně jako pověst o pražském Golemovi. Asi roku 1592 znovu odchází, tentokrát je jisté, že do Poznaně, kde se stává vrchním rabínem. Podle některých zpráv byl důvod jeho častého stěhování ten, že měl vždy v Praze velké problémy s představiteli židovské obce, která se ke svému bezesporu nejslavnějšímu rabínovi měla údajně zachovat velmi macešsky. O několik let později (údaje se liší v řádu jednoho až pěti let) se do Prahy vrací a zůstává zde až do své smrti roku 1609. Jehuda ben Becalel je pohřben na Starém židovském hřbitově v Praze.

Rabbi Löw byl ve své době v židovském světě znám jako velký učenec, ale rozhodně to neznamená, že by své styky omezil pouze na své židovské souvěrce. Kromě již zmíněné audience u Rudolfa II., udržoval osobní přátelské styky s Tychonem Brahe i s dalšími osobnostmi, které rudolfínská Praha přitahovala.

Ohledně přístupu k halaše preferoval studium přímo talmudických pramenů, než tehdy módní studium halachických kodexů, jakými byl Maimonidova Mišne Tora nebo Tur Ašera ben Jechiela. Údajně byl výjimečným pedagogem, který své žáky vyučoval podle jejich možností a potřeb, nikoli podle předepsaných osnov.

„Blázni dneška učí chlapce číst Bibli s komentářem Rašiho, kterému nerozumějí, a Talmud, který nemohou pochopit“, tak měla znít jeho slova na adresu tehdejšího systému výuky. Snažil se podpořit studium Mišny a talmudické agady, namísto tehdy nového směru studia Talmudu, zvaného pilpul. Rovněž ale varoval proti přílišnému upnutí se na exaktní vědy, především v těchto věcech kritizoval Azarju de Rossiho.

Ohledně jeho přístupu ke kabale se vedou spory. Podle Š. J. Rapaporta se kabale nevěnoval, podle Gershoma Scholema ovšem ano, dokonce jej považuje za předchůdce chasidismu. Ve středu studia a komentářů rabiho Löwa stojí etika, které věnoval několik spisů. Zabýval se též systémem a způsobem vzdělávání. Odtud zřejmě pramení spekulace o tom, že jeho díla znal a nechal se jimi inspirovat Jan Amos Komenský. Rabbi Löw bývá rovněž označován za předchůdce hnutí chasidismu – i zde se ovšem jedná pouze o spekulaci založenou na některých podobnostech v učení rabiho Löwa a pozdějších chasidských myslitelů.

Rabi Löw byl velmi plodný autor a zanechal po sobě řadu spisů (výčet není úplný):

Derech chajim (komentář k Pirkej avot)

Netivot olam – pokračování Derech chajim

Tif’eret Jisra’el – o výjimečnosti Tóry a jejích přikázání

Be’er ha-gola – pokračování Tif’eret Jisra’el, tentokrát soustředěné především na vysvětlení obtížných pasáží Talmudu a na obranu Talmudu jako celku

Necach Jisra’el – o vykoupení, mesiášských nadějích a znameních, eschatologii jako celku

Or chadaš – o Ester a Purim

Ner micva – o svátku Chanuka

Gur arje – vysvětlení komentáře Rašiho, včetně komentářů k Tanachu, targumu a midrašům

Gvurot ha-Šem – o svátku Pesach, o vyvedení z Egypta, Hagada

Pesachová hagada – včetně výkladu o šabat ha-gadol

Chidušej Jore de’a – novely k druhému dílu halachického kodexu Arba’a turim

Řady dalších novel, respons a rukopisů

Maharalovy spisy byly několikrát vydány v hebrejštině (naposledy v Izraeli u nakladatelství Mossad ha-rav Kook) a v angličtině. Jeho dílo nebylo dodnes vydáno v češtině. Pouze malý výběr textů ze spisů „Ner micva“ (Svíce příkazu) věnovaného svátku Chanuka a „Netivot olam“ vydalo nakladatelství P3K.

Rabbi Löw je moje mysterium tremendum. Fascinace jeho postavou roztočila kola fantazie, která se začala otáčet mým směrem a mým tempem. Staré moudro říká: „Dej pozor na to, co si přeješ. Mohlo by se ti to splnit. Splní se ti vlastně to, co vůbec nechceš.“

Já staré rady nedbala a popustila jsem uzdu svým představám.

A tak vzniklo Třináct vteřin věčnosti.

Třináct příběhů, které jsou svázány modrou kuličkou, šémem, jenž oživil slavný a přitom tak neznámý židovský rabín Jehuda Löw ben Becalel.

 

 

 

Voskovec a Werich – Golem