Tři minuty věčnosti

„Všechno v životě končí, jenom věčnost je tu navěky!“ (Já)

Při cibuli slzy roním,

v duši přejelo mi stádo koní.

Někdo zvoní

a z bot je „cejtit“ strach!

Na orloji tluče

Smrt na kosu jak na obruče,

když bednář zatlouká si sud.

Na dvoře slepice: puť, puť, puť.

Mám hlad a na něco chuť.

Brousím si nůž o schody,

uříznu si krajíc chleba

a namažu ho Nadějí.

Dobývám svůj chléb v potu tváře,

polykám listy kalendáře,

za chvíli sním celý rok.

Bude to taky napřesrok?

Jsem smutná jako stará vrána,

co se budí sama zrána.

Zobákem ťukám do piána

a neslyším žádný zvuk.

Jsem akorát tak zralá na odpad,

můžu se jen otočit a sama spát.

Zapálím si cigaretu

a do lógru popel oklepat.

Zakrákat si jako stará vrána,

co tu brečí u piána.

Upíjím hořké kafe zrána,

a musím se sama sobě smát!

I věčnost bude jednou na zvonci,

ale mám naději,

že někdo zazvoní.

A samota bude na konci!

 

Hana Hegerová – Vana plná fialek