Vynikající recenze o Mostbetu z České republiky zanechávají hráči, kteří raději sázejí na sport a hrají v online kasinech v této sázkové kanceláři. Jsme právem hrdí na naše vysoké kurzy, širokou škálu událostí, ziskové bonusy a speciální nabídky, sázky zdarma, roztočení zdarma a rychlé výběry. A aby vám při hraní nic nepřekáželo, stáhněte si mobilní aplikaci z naší služby do svého smartphonu!

Umění zvolna padat na zem

Botičky pro radost

cervene-lodickyBoty jdou, jedna za druhou…

Krásné boty jsou sexy!

První dětské botičky, byly takhle „maličký“. Šiju boty do roboty… byla říkanka, ve které jsem učila děti lásce k botám. Boty jako první lodičky a první pošlapání bot v tanečních.

 

Vojenská bagančata, rybářské holínky, botky baletky, „psí dečky“ mafiánů, slavné české kecky, botasky, lakýrky pánů elegánů, vysoké jezdecké boty. „Bequeme Schuhe“, jak říkala naše babička, která chodila doma pořád bosa!

Největší výrobnou bot byly Baťovy závody. Guinnessova kniha rekordů firmu Baťa označila za „Největšího prodejce a výrobce bot“ všech dob. Za svoji existenci firma prodala již přes 14 miliard párů bot.

Člověka dělají boty, ženu lodičky. Někdy jsou to lodě, ale nemusí se spouštět na vodu. Ani ženy ani lodě! A když se někdy spustím, tak jenom trošičku, jenom na špičku, nebo když jsem ztratila lodičku!

Boty jsou jednoznačný ženský sexuální symbol, který je schopen i primitivní sexuální síly orientované vně! Je třeba na symbol pohlížet z hlediska duality, protože i boty jsou použitelné v páru, pokud není dáma jednonohá…

A právě o mých červených lodičkách chci dneska psát…

 

Červené botičky

 

Podívej,

mám nové boty!

Červené!

Líbí se ti, viď?

A nééé, že nééé!

 

Ten dlouhý štíhlý podpatek

mi něco připomíná.

S těmi botami

jsem úplně jiná!

  Celý příspěvek

Hříchy, hříšky, hříšečky

hrichyahriskyHřích (ze stsl. grěch, chyba) je náboženský pojem, který původně znamenal zbloudění, omyl, nebo chybu, také ve smyslu urážky božstev. V biblických náboženstvích, v křesťanství, v judaismu a islámu, vyjadřuje hřích přesvědčení, že špatné jednání (hanebnost, zločin) nezakládá jen vinu mezi lidmi, nýbrž znamená (také) porušení smlouvy (zákona) a řádu stvořeného světa a tím i vzpouru proti Bohu.

 

Hříchy, hříšky, hříšečky

(ukázka moderní galantní poezie)

 

Óóó, jak ráda hřeším!

Vím, že nesmím čokoládu,

ale tajně si ulomím kostičku.

Vím, že se nemám dívat na porno,

ale dívám se jen chviličku.

 

Vím, že mám velkou nohu,

ale říkám, že mám nožičku.

Do dortu se nedává chilli,

dám jen na špičku nože,

trošku, trošičku.

Jsem už starší dáma,

ale občas hraju holčičku.

Celý příspěvek

Zrcadla lžou

zrcadlo lzeJan Weiss napsal v roce 1927 povídku „Zrcadlo, které se opožďuje“. Povídka je založena na vtipném, čistě scifistickém nápadu: jde o zrcadlo, doslova „zdržující“ světlo, takže je schopno prozradit děje již uplynulé. Příběh ukazuje, že to, co se může odehrát ve tmě, jako projev naší nejhlubší podstaty, nesnese světlo a cizí oči. Weiss si uvědomuje, jak nás doba „zestádňuje“, a že o intimitu sexuality je nutno bojovat. Dnešek si její obhajobu přímo žádá! Weiss to předvídavě, citlivý na každý záchvěv doby, který předznamenává to, co přichází, zachytil.

Já mám doma „Zrcadlo, které se zrychluje“. A zjistila jsem, že nejsem sama. Většina žen mi říká, že jejich zrcadla také lžou. Dokonce jedna dáma mi líčila, že to jejich zrcadlo nadržuje mužům! Muž i žena mají stejné datum narození a, představte si, že muž vypadá čím dál lépe! Každé ráno se dívám do zrcadla a někdy se skoro nepoznávám. Zrcadlo mi ukazuje cizí a starší bytost, ale já to nejsem! Už teď mám strach, že se jednou vůbec nepoznám. A toho času, než si namaluji mladší obličej!

Budu muset napsat do Bruselu „Stížnost na zrcadla“. Kde je nějaká norma EU? Podvod, který je páchán na nás, ženách, pomocí „Zrcadel, která lžou“, se musí odhalit a vyřešit. A budu žádat finanční odškodnění za újmu na svém Já. Doufám, že mne, milé ženy, také podpoříte. Od května začnu posílat „Petici na revizi zrcadel“. Nechť nám konečně zrcadla přestanou lhát!

A v čem je problém?

  1. Já vůbec stará nevypadám, můžu to dokázat.
  2. Ty vrásky si vymyslelo zrcadlo.
  3. Když se do něj nedívám, tak tam nejsou a já o nich nevím. Vrásky najednou nemám. Mám pocit, že mi je tak pětatřicet, někdy i skoro sedmnáct!

 

Se zrcadly byly problémy již ve středověku. Třeba na dvoře Rudolfa II.:

„Ó, Adonai, omládli jsme!“ Zajásal Rudolf, toho jména druhý, při pohledu na Matěje, šklebícího se z rámu po zrcadle.

“Kolik je nám?” zeptal se císař.

“Pětatřicet,” odpověděl pekař.

“A hopsa hejsa do Brandejsa! Pětatřicet, Skoto! Elixír! Omládli jsme!” jásal Rudolf a na bolavý zub rázem zapomněl.

  Celý příspěvek

Modlitba za neviňátka

nevinatkaSetkala jsem se s jednou mladou paní, která byla počtvrté těhotná a z ekonomických důvodů si dítě rodina nemohla ani nechtěla dovolit.  Mladá žena před časem podstoupila umělé přerušení těhotenství, a jak bylo na první pohled patrno, zanechal v ní tento zákrok velikou bolest v duši.

Samozřejmě své niterné pocity smutku, lítosti, strachu a hluboké viny, která podstoupení potratu provází, uzamkla hluboko ve svém srdci. S nikým, ani s manželem o svém „hříchu“ nemluvila. K zákroku šla tajně a do nemocnice v jiném kraji. Svěřila se mi s pocitem ztráty smyslu života, s pocitem prázdnoty a nenaplnění. Říkala, že v ní navždy cosi umřelo.

Z mé vlastní zkušenosti a dalších pohovorů s ženami, které podstoupily potrat, ať již samovolný či plánovaný, jsem vyrozuměla, že každá druhá žena chce své dítě zpět. Je však jen málo žen, které jsou o své bolesti schopny vypovědět, a alespoň z části si odpustit. I když bezprostředně po potratu, zvláště plánovaném, může žena pociťovat úlevu, po určité době přichází nejrůznější obtíže, ať již tělesné nebo duševní. S takto nezpracovanou bolestí duše začne žena ničit dříve či později i své tělo fyzické – začne se trestat.

Je třeba se zastavit a udělat si čas na zpracování bolestné ztráty. Takzvaně smutek „prožít“. Co to znamená? Je třeba se s duší neviňátka rozloučit a nechat jej jednou provždy v klidu odejít. Pak nenarozenému dítěti odpustit a především z celého srdce odpustit sama sobě.

Za všechna neviňátka nechť tahle malá modlitba pomůže nastolit klid v duši:

Celý příspěvek

Čest

ruka ruce podání ruky obchod kontrakt smlouva manažer dùvìraMotto:

Piráti přepadli loď. Dva kapitáni –  šlechtic a pirát – bojují proti sobě. Šlechtic: „Bojuji pro svou čest!“ Pirát: „Já pro peníze. Každý pro to, co mu schází!“

Čest (od slovesa ctíti) je to, čím si člověk zasluhuje i získává úctu a důvěru, a co ztrácí podvodem, zradou, zbabělostí. Tedy tam, kde zklamal důvěru druhých, kteří se na něho spoléhali. Patří mezi ty základní lidské pojmy, které je obtížné definovat: Websterův slovník uvádí osm různých významových odstínů slova.

“Čest je – čest.“

V tradičních společnostech převládalo pojetí cti jako ocenění a úcty ze strany druhých, čest jako postavení, hodnost nebo pocta. S postupnou individualizací člověka od společnosti se zdůrazňuje spíše čest jako ocenění sebe sama, jako rys člověka, který se nemusí stydět sám před sebou.

Celý příspěvek

Duše je esencí života

duseV okamžiku smrti, a nezáleží na tom, zda se jí bojíte či nikoliv, se hmotnost vašeho těla sníží o 21 gramů. Je to lidská duše, co těchto 21 gramů tvoří? Jsou ti, kteří nás přežijí, o tuto hmotnost těžší? Co to je duše? Kde sídlí? Lze ji změnit? Jakou máš duši?

Duše (odvozeno od „dýchat, dech“) je velmi široký a často neurčitý pojem, který původně znamená princip života. Je to TO, čím se živá bytost liší od mrtvoly. K tomu později přistupuje i představa duše jako jedinečné osobní identity, důležitá zejména v křesťanství. Starou náboženskou představu, že duše člověka nějak přežívá, vyjádřili řečtí filosofové jako „nesmrtelnost“, případně představou „reinkarnace“ jako v některých východních náboženstvích.

Protože se tyto představy nedají empiricky doložit ani zkoumat, v moderní vědě se pojem duše neužívá. Psychologie, která vznikla jako „věda o duši“, jej nahradila pojmem vědomí nebo mysli, v širším pojetí pojmem psychika. Pokusy o výklad duše jako „energie“ a podobně nestojí tudíž na žádném vědeckém základě. V náboženství, v běžné řeči, v umění a v mnoha metaforách však stále znamená oživující princip, nositele osobní jedinečnosti a odpovědnosti, citu a smyslu. Celý příspěvek

Naše libůstky

dloubaniSlovo „zlozvyk“ nemám ráda. Zní tak zle. Není to zlý zvyk, je to libůstka. Dělá nám to dobře. „Dělá to dobře mně i tobě“.

Někdo si okusuje nehty. Někdo kouří slabé doutníčky. Někdo pije s mírou i s Mírou. Můj známý si rád drolí špínu mezi prsty na nohou, dělá z ní kuličky a čichá k ní. Říká: „Mně ale smrděj´ nohy. Správnýmu chlapovi smrděj´nohy. Komu nesmrděj´, tak to není chlap!“ Vladěna si pořád myje ruce a také k nim čichá. Tamara si dlabe špínu z pupíku. Když jedu autem, tak každý pátý řidič má do nosu zaraženou ruku pomálu po loket a k tomu blažený výraz. Fanda si škube chlupy v nose. Jana zase na bradě. Jiřík se dlouhé hodiny vzhlíží v zrcadle, je takový malý narcista. Estetické libůstky.

Když máme čas jen a jen pro sebe, provozujeme naše libůstky.

Můj ošetřující lékař se neustále jakoby mimochodem hrabe v rozkroku. Jarda stále plive, nejraději z jedoucího auta. U jednoho stromu, kde havaroval, vystoupí a snaží se plivnout stromu přímo „mezi voči“. Uprostřed kmenu je otvor po větvi a ten se stal jeho terčem. Když se trefí, má šťastný den. Tonda si dlabe u televize holuby a lepí je pod desku stolu. Tvrdí, že z nich dělá netopýry, protože visí hlavou dolů. Má tam již pěkný výřad. Myslivecké libůstky. Celý příspěvek

Citáty
Kdyby na zemi vládla láska, nepotřebovali bychom žádné zákony. (Aristotelés)
Paví piny