Umění zvolna padat na zem
Jel jsem kolem Dyje. Lilo.
Nekonečná pohádka…
…aneb Otoky na mozku.
Jel jsem kolem Dyje, lilo.
Vůbec se mi to nelíbilo.
V poli jsem potkal malé tele,
nakop´ jsem ho do zadku
… a řeknu vám tu pohádku,
radši ale pozpátku….
Hodní hoši a hodné dívky
Když slyším „hodný hoch“, okamžitě si vzpomenu na muzikál Starci na chmelu. Intelektuálně zaměřený žák Filip (Vladimír Pucholt), který nezapadá do kolektivu, si najde nocleh na půdě ubytovny (budova základní školy) a svůj příbytek vylepšuje věcmi, které si tajně „vypůjčuje“ v JZD. Tam ho objeví noblesní spolužačka Hanka (Ivana Pavlová), která nechce spávat v učebně s ostatními dívkami. Na vznikající vztah mezi Hankou a Filipem jejich spolužáci brzy přijdou, většinou jej však respektují. To se nelíbí primusovi třídy „hodnému hochovi“ Honzovi (Miloš Zavadil), který má zájem jak o Hanku, tak i o Filipův podkrovní byt. Jeho snaha získat obojí násilím je však neúspěšná. Proto anonymně upozorní třídní učitelku (Irena Kačírková) a předsedu JZD (Josef Kemr) na pachatele záhadného mizení věcí. Odhalen je nejen Filip, ale i jeho milostný vztah s Hankou. Následující den „soud“ pedagogického dozoru chmelové brigády rozhodne o vyloučení Filipa a Hanky. Z brigády i ze školy. Je to trest za jejich demonstrativní přiznání vzájemné lásky. Dosud oblíbenému „hodnému hochovi“ Honzovi dávají ostatní studenti najevo své opovržení.
Sex je nejlepší lékař
Kdo má sex, je fit. Bolí vás hlava, ručička váhy jde nezadržitelně nahoru, máte pocit, že se vám hroutí život pod rukama? Zapomeňte na návštěvu lékaře. Ten pravý medikament najdete ve své ložnici. Že proti nemocem nejlépe funguje prevence, si člověk uvědomí až ve chvíli, kdy podcení otužování nebo očkování a nedobrovolně skončí na týden v posteli. Jenomže tušili byste, že zrovna ložnice je ideálním místem, kde lze chorobám předcházet. Sex je pro organismus opravdová živá voda… Zvyšuje odolnost, podporuje imunitní systém a dokonce omlazuje. Milování (samozřejmě bezpečné a s milovaným partnerem) tak může být podstatně příjemnější alternativou polykání vitaminů. Sladká slova potvrzují tvrdá fakta. Po dobu deseti let vědci sledovali skupinu tisíce mužů středního věku ve srovnatelné fyzické kondici. Výsledky mluví za vše: Muži, kteří se milovali málo nebo vůbec, umírali dvakrát častěji než jejich sexuálně aktivní vrstevníci. Sex je tedy otázka života a smrti? No, posuďte sami.
Ale Martínek…
…aneb latinsky snadno a rychle.
Léto trávíme na chalupě. Pozemkem protéká potok a ubíhá směrem k lesu. Vedle nás je ještě jedna chalupa. Tam bydlí známý z Prahy. Na chalupu se dostane na Velikonoce, Vánoce a tak týden o prázdninách. Jinak rajzuje po světě, je totiž novinář. Našim sousedům hlídá chalupu jejich vzdálený příbuzný. Jmenuje se Josef Martínek, byl právníkem, ale po havárii s autem, kdy přišel o celou rodinu, všechno prodal a stal se bezdomovcem. Po určité době se nastěhoval do vedlejší chalupy k příbuzným jako hlídač.
Lid rodu trpného
Lid je rodu trpného, protože trpí. Trpí diktaturou, ale i širokou demokracií či velkou svobodou. Potřebuje nad sebou knutu, protože si sám vládnout neumí. Plete si demokracii s anarchií. Dělal by to určitě lépe než ti nahoře. A proto sedí doma v komoře a remcá. Lid je od slova lidi, ale jednají s ním jako s dobytkem. Zavřít do ohrady, zamknout vrátka a práskat nad hlavou bičem. Jen nevystrkovat bradu, moc na sebe neupozorňovat. Lid je stádo – velké, ale duchem malé. Jeho síla je v početní převaze. Škoda, že vždy potřebuje vůdce, který se časem odlidští. Vůdce se stane vlkem. A kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. To známe. Ale bohužel se nikdy jako lid neponaučíme. Myslíme jen sami na sebe a síla celku nás nezajímá. Škoda. Možná příště…
Zpověď je mi osobní útěchou
Svátost smíření, někdy též svátost pokání, obvykle známá a označovaná jako svatá zpověď je jednou ze svátostí katolické, pravoslavné, anglikánské, starokatolické a husitské církve. Jejím prostřednictvím a vyznáním vlastních hříchů může křesťan dojít smíření s Bohem a církví. Obdobu zpovědi z hříchů zavedl v předkřesťanské době pro své mnichy již Gautama Buddha.
Svátost smíření se slaví buď společnou formou (bohoslužba smíření, v katolické církvi s individuálním vyznáním hříchů), nebo soukromým vyznáním hříchů Bohu skrze kněze (tzv. ušní zpověď).
Já se zpovídám sama sobě, vyslyším se, odpustím si, pochválím se a dám si rozhřešení. Odměním se. Jsem sama sobě knězem, Bohem, přítelem. Naslouchám svým tužbám, představám, kárám svoje „hříchy“, probírám výčitky svědomí. Pokání a modlitbu svěřuji jiným. Litovat už není čeho, všechno odnes´ čas. Předsevzetí si nedávám, a když, tak jen ta, co dokážu splnit, žádné „vzdušné zámky“. Sama vím, že jsem sobě nejlepším rádcem a kamarádem. Nepotřebuji prostředníka, nepotřebuji „vrbu“. A také to sama na sebe nevykecám. Amen.
Synchronicita jako zázračná náhoda
Jak funguje synchronicita? Když o někom mluvíte a on náhle zavolá. Na někoho myslíte a potkáte ho na ulici. Přemýšlíte o rozvodu a právě čtete článek, jak vše rychle a bez potíží zařídit. Dostali jste chuť na langoše a za rohem je prodávají. Zajímá vás UFO a kruhy v obilí a právě ve vašem okolí se nachomýtnete k takovému problému. Myslíte na svou první lásku a ona vás pozve na setkání po třiceti letech. Náhoda, vyšší smysl, shoda okolností nebo spojovací princip? Synchronní chvíle se nedějí jen proto, aby vzbuzovaly údiv. Přichází k nám, aby nám pomohly změnit dosavadní hodnoty.
