Umění zvolna padat na zem
Sexualita ruku v ruce s erotikou
„Těla se v lidech milují častěji než duše. Kdo ve svém životě poznal třeba sto žen, možná, že vůbec nepoznal lásku.“ (J. Čapek)
Sexuální život provází člověka od šerého dávnověku samotné lidské existence. Na rozdíl od všech ostatních živočišných druhů dokázal člověk do svého sexuálního života začlenit také psychické předpoklady vzájemné náklonnosti, lásky. Tělesné pochody tvoří jenom základní podstatu pohlavního spojení. Jeho nedílnou součástí se stávají i duševní pochody ve sféře citové. Toto spojení zdánlivě protichůdných pojmů „těla“ a „duše“ právě ve sféře lidské sexuality je často zdrojem konfliktů.
Na jedné straně občas vidíme potlačování citové erotiky na úkor tělesné sexuality – pohlavní spojení bez lásky, cool sex. Opačným extrémem je pak označování sexuálního spojení za nutné zlo a propagace „čisté“ lásky – platonická láska, cudné přátelství, sexuální zdrženlivost, kult panenství.
Othellova nemoc – ŽÁRLIVOST
Žárlivost je nemoc jako každá jiná. Má své příznaky, inkubační dobu a zůstávají po ní následky. Již náš sexuolog MUDr. Miroslav Plzák často opakoval, že absolutně pro vztah ani manželství se nehodí žárlivci, alkoholici a muži štítící se práce. Měl pravdu. Pacient stižený žárlivostí je většinou nevyléčitelný. Nemoc lze léčit, ale kardinálním problémem však bývá neochota „nemocného“ léčbu podstoupit.
Žárlivost může být sourozenecká, profesní, partnerská nebo manželská. Ta poslední je snad nejhorší varianta, která v malé dávce vztah podpoří, ale ve velkém množství jej zabije a v nejhorším zabije jeden partner druhého. Velkým štěstím je, když se partneři rozžárlí až v manželství. Vstupovat do vztahu s podobnou zátěží je ale projevem vítězství naivní víry nad rozumem a tisíckrát potvrzenou zkušeností.
Smilstvo je třetí neřest
Smilstvo je zvláštní slovo. Smilnit s milou nebo nemilou, s milým nebo nemilým, milovat se, sexovat, zahýbat… Je smilstva málo nebo hodně? Smilní stejný počet žen jako mužů? Smilníme s láskou nebo bez lásky? Smilníme rádi nebo s nechutí? Je to základní instinkt člověka, tak proč se o ní říká, že je to nectnost? Bez tohoto pudu bychom na téhle planetě nebyli.
Pod pojmem smilstvo (řecky „πορνεία [por·nei′a], latinsky luxuria) se rozumí mimomanželský pohlavní styk a další prohřešky proti sexuální morálce příslušného náboženství. Křesťanství, islám a judaismus je považují za hřích a neřest a jeho zákaz uvádí desatero Božích přikázání.
Myslím, že je smilstva bez lásky dost. S láskou se však při milování šetří.
Často se opakuje jedno lidové moudro:
Žena ke štěstí potřebuje pouze bezednou kreditní kartu a zapamatovat si PIN. Ostatní si sežene sama. Chlap potřebuje ke štěstí pouze plný žaludek a prázdný pytlík. K tomu nepotřebují žádného psychologa ani hluboké city.
Dvakrát vítězí ten, kdo vyhraje sám nad sebou.
Motto: „Vincit, qui se vincit.“
Musím si vypracovat plán. Převzít kontrolu nad svým životem. A důsledně se jí držet. Jen tak se dá uspět, přežít a také zvítězit. A k tomu mi dopomáhej Bůh… nebo já.
Nikdo ti nepomůže. Musíš si pomoci sám, sama. Musíš zvítězit nad svou slabou vůlí, pohodlností, prokrastinací, nechutí něco měnit, hledat nové cestičky, zkoušet nemožné, porazit strach, nedůvěru, slabost, neúctu sama k sobě i k druhým. Je to věčný boj s pochybnostmi, nedokonalostmi, zabedněností, trucovitostí, předsudky a hloupostí. Je to boj. A vítěz je jen jeden – ty sám.
Bůh ti pomůže, když si pomůžeš sám.
Staré pořekadlo praví: Když osel spadne do jámy, podruhé se jí vyhne. Dělejte to také tak. Jen ten, kdo se poučí ze svých chyb, může se z nich vymanit.
Pýcha a její součást Narcismus
Pýcha (též povýšenost, namyšlenost, zpupnost, latinsky Superbia) je vlastnost spočívající v nadhodnocení vlastní osoby. Je to neřest první v pořadí. Prakticky všechny etické a náboženské systémy pohlížejí na pýchu negativně. Křesťanství ji jmenuje jako první ze sedmi hlavních hříchů a považuje ji za prapůvod všeho zla. Opakem neřesti pýchy je ctnost pokory.
Narcismus patří mezi poruchy osobnosti. Každý z nás obdobím raného narcismu prošel v dětství, ale někteří si vypracovali tzv. narcistickou strukturu osobnosti, které se drží celý život.
O třech prasátkách aneb o nestřídmosti
Pátou nectností nebo neřestí člověka v pořadí je nestřídmost. Je jen málo věcí, na kterých se shodnou alopaté, homeopaté nebo zastánci alternativních metod léčení. Pokud má fungovat léčebný efekt, měl by pacient přejít na dietu či na zdravější životní styl. Měl by stravování vrátit k jeho přirozenému způsobu a účelu: jíst, abychom žili a ne žít, abychom jedli. To však pacient neslyší, dělá, že nerozumí. Někteří dokonce ohluchnou a mají pocit, že jim doktor chce ublížit. Znám i takové, kteří před návštěvou u lékaře drží dietu, aby výsledky byly v normě. Vůbec si neuvědomují, že doktorům je to úplně jedno. My sami bychom měli dělat něco pro své tělo i mysl. Hned, pravidelně a dlouhodobě, abychom se cítili zdraví, plni elánu a nebyli ovládáni svými neřestmi – nestřídmostí a obžerstvím, které patří k sedmi smrtelným hříchům.
Vyjana
„ Hele, holčičko, co řveš?“
„Kdo řve? A komu tykáš?“, odsekne asi čtrnáctiletý žabec, mně, dospělému klukovi z gymplu.
„Jsem Jana a vykej mi“, vyjela na mě ta přidrzlá holka.
„Tak jo, Vy, Jano, už ti vykám“.