Umění zvolna padat na zem
Půlnoční dáma s diamanty
Ivan Ivanovič Šiškin (rusky Иван Иванович Шишкин, 25. ledna 1832, Jelabuga – 20. března 1898, Petrohrad) byl ruský malíř a grafik. Je považován za průkopníka epického zobrazení motivů typických pro ruskou krajinu. Většinou maloval jen lesní krajiny, ve kterých vynikal malířskou harmonií i vyjádřením reálné podoby malovaného. Uměl však malovat i žánrové obrázky. Řadí se mezi hlavní představitele ruské krajinářské tvorby 19. století a bývá označován za klíčovou postavu hnutí Peredvižniků. To bylo uskupení výtvarníků, kteří se snažili pomocí zobrazování témat typických pro Rusko o angažovaný postoj k tehdejším občanským a sociálním problémům země. Jeho obrazy jako Dubový háj, Ráno v borovicovém lese, Žito, Březový háj, Borovice na písku, Před zrcadlem, Potok v březovém háji, Na divokém severu…a další jsou skvosty ruského realismu. Stojí před námi vznešeně živé stromy, kmeny ošlehané větrem, slyšíme šustot listí, praskání větví, horký písek pálí do bosých chodidel a vůně smůly roztahuje chřípí. Po letní přeháňce se lesknou na cestě lesíkem kaluže a poslední kapky kanou z větví do vyprahlé ruské země. Račte vstoupit. Ten prožitek stojí za to!
Smrt v rajčatech
La Tomatina – tak zní název každoroční rajčatové bitvy, která se od roku 1945 koná vždy poslední srpnovou středu na svátek svatého Ludvíka. Odehrává se ve španělské vesnici Buñol, která leží asi 40 kilometrů od známější Valencie. Spotřebuje se při ní kolem 120 tun rajčat. Bitvy, která začíná výstřelem přesně v jedenáct hodin a končí v pravé poledne, se může zúčastnit kdokoli – loni se dostavilo na 40 tisíc bojovníků, z nichž mnozí byli cizinci. Tato již sedmdesát let stará tradice je magnetem pro „alegría de vivir“ – radost ze života po Španělsku.
Cikánský guláš
Historie Cikánů je zajímavá. Nejznámější a nejrozšířenější názor na původ Cikánů říká, že pocházejí z Egypta, odkud přišli do křesťanských zemí. Druhá verze praví, že pocházejí z Indie. S kmeny Tatarů se dostali podél Dunaje do Evropy. Většinou je také pojmenovali podle jejich domnělého egyptského původu – Gitanos (ve španělštině), Gitanes (ve francouzštině) či Gypsies (v angličtině) – ale ve skutečnosti jsou tato jména patrně odvozena od názvu oblasti Malý Egypt na Peloponésu nebo v oblasti Malé Asie. V jižní a východní Evropě byli pojmenováni podle manichejské sekty kněží Athiganoi – Atsiganos, z čehož vznikla další jména – Zingaro (v italštině), Tsigane (ve francouzštině), Zigeuner (v němčině), Cigáni (ve slovanských jazycích), цыган v ruštině i český název Cikáni. My jim dnes říkáme Romové.
Postel s pěti nohama
Postel – to je bitevní pole.
Pole neorané, skoro.
Slavná BB říkala,
že se stejně všichni nakonec
sejdeme v jedné posteli.
Měla pravdu.
Skoro.
V posteli spíme,
milujeme se,
nenávidíme,
přemýšlíme,
pláčeme,
rodíme se
i umíráme.
Sbírám hodiny po čase i po času
Sbírám hodiny.
Mám hodiny dřevěné,
skleněné,
porcelánové
i z plechu.
Mám hodiny bimbací,
přesýpací
a jedny z mechu.
Na nich mám jednu sušenou blechu.
Čtrnáctá komnata
Každý má svou třináctou komnatu. A někdo jich má dokonce třináct! I více. Všechny ty komnaty, pokoje, „Zimmer frei“, předsíně, síně, komory i zápraží jsou součástí naší duše. Uskladňujeme tam vzpomínky, ztracené sny, představy i nedokončené plány. Jsou tam i sexuální fantazie, chutě neochutnaného i spálená patra od zběsilého hltání života. Některé komnaty jsou černé, některé září jako nový den, jež vystupuje z hladiny rybníka po ránu o prázdninách. Do některých se ani nepodíváme, protože z nich vane strach a špatné svědomí. Ale všechny jsou jen a jen naše. Mají jednu zajímavou vlastnost: všem můžeme lhát, jen ne sami sobě!
Spíš, jenom svíčky hoří
na sedmiramenném svícnu.
Pět je bílých a dvě černé,
tiše praskají ve tmě
jako vzpomínky ve mně.
Vrčení u řezníka
Staré francouzské pravdivé přísloví praví:
Chceš-li být šťasten jeden den – opij se!
Chceš-li být šťasten dva dny – ožeň se!
Chceš-li být šťasten celý týden – zabij prase!
Každý čtvrtek chodím k řezníkovi na nákup. U pultu jsou tři prodavačky, takže se štosují tři fronty. Většinou jsou to ženy. Když tam vejdu, oči a pohledy žen dští nevraživost, jen mne zahlédnou ve dveřích. Já, vždy dokonale upravená, sladěné barvy, úsměv na tváři a v povznesené náladě se zařadím do fronty. Celý příspěvek