Paví poezie
Dvakrát vítězí ten, kdo vyhraje sám nad sebou.
Motto: „Vincit, qui se vincit.“
Musím si vypracovat plán. Převzít kontrolu nad svým životem. A důsledně se jí držet. Jen tak se dá uspět, přežít a také zvítězit. A k tomu mi dopomáhej Bůh… nebo já.
Nikdo ti nepomůže. Musíš si pomoci sám, sama. Musíš zvítězit nad svou slabou vůlí, pohodlností, prokrastinací, nechutí něco měnit, hledat nové cestičky, zkoušet nemožné, porazit strach, nedůvěru, slabost, neúctu sama k sobě i k druhým. Je to věčný boj s pochybnostmi, nedokonalostmi, zabedněností, trucovitostí, předsudky a hloupostí. Je to boj. A vítěz je jen jeden – ty sám.
Bůh ti pomůže, když si pomůžeš sám.
Staré pořekadlo praví: Když osel spadne do jámy, podruhé se jí vyhne. Dělejte to také tak. Jen ten, kdo se poučí ze svých chyb, může se z nich vymanit.
O třech prasátkách aneb o nestřídmosti
Pátou nectností nebo neřestí člověka v pořadí je nestřídmost. Je jen málo věcí, na kterých se shodnou alopaté, homeopaté nebo zastánci alternativních metod léčení. Pokud má fungovat léčebný efekt, měl by pacient přejít na dietu či na zdravější životní styl. Měl by stravování vrátit k jeho přirozenému způsobu a účelu: jíst, abychom žili a ne žít, abychom jedli. To však pacient neslyší, dělá, že nerozumí. Někteří dokonce ohluchnou a mají pocit, že jim doktor chce ublížit. Znám i takové, kteří před návštěvou u lékaře drží dietu, aby výsledky byly v normě. Vůbec si neuvědomují, že doktorům je to úplně jedno. My sami bychom měli dělat něco pro své tělo i mysl. Hned, pravidelně a dlouhodobě, abychom se cítili zdraví, plni elánu a nebyli ovládáni svými neřestmi – nestřídmostí a obžerstvím, které patří k sedmi smrtelným hříchům.
Osud
Osud je jak filozofický, tak i náboženský koncept, který vyjadřuje myšlenku, že události v životě člověka, světa a kosmu jsou předem určeny. Je to koncept založený na víře, že přirozenou podstatou jsoucna je trvalá, kosmická struktura.
Křesťanství staví na svobodné vůli, bez které by nebyl důvod, aby svět existoval. Někteří protestanté však věří v předurčení. Pokud toto slovo překladatelé Bible používají, dal by se jeho význam připodobnit slovu úděl. Popisuje sled událostí, které měly patřičné vyústění. „Přejídal se, hodně pil a hodně kouřil, před doktory oči mhouřil, proti dietám se bouřil, až nám umřel docela. Jeho závislost se mu stala osudnou.“ To je osud. Byl předtím a je dosud.
Osud je jedenáctý element, něco navíc. Nedá se s ním počítat, nedá se podplatit, nedá se vypozorovat, nedá se ošálit! Nikdy neskončí. Jen ty sám jej můžeš vymyslet a dát mu pokračování. Je to tvůj osud, tak si dobře rozmysli, co uděláš. Kroky minulé tě dovedou k sobě samému do budoucnosti. Osud si tvoříš sám každým slovem, nápadem i odmítnutím. Rozmysli si dobře každý krok, mohl by být i tvým posledním. Je to osud.
Osudová žena
Motto: „Víš, jak poznáš, že máš ženu svého života?“
„Ne.“
„No, jednoduše. Když zjistí, jaký jsi debil, a přesto zůstane s tebou!“ Celý příspěvek
Nůše plná ořechů
Nůše plná ořechů je jako mysl plná vzpomínek, které se vracejí na jazyk. Přežvykujeme je jako kráva býlí a rozdělujeme je na stravitelné, nestravitelné a toxické. Některé se vracejí vícekrát než je strávíme, jiné dokonce vyplivneme, aby nám slinu neotrávily. Je to životní degustace, jíž neustále ochutnáváme a stravujeme sami sebe.
Podzim života
Je podzim, zlátne listí, vykopávám brambory, suším bylinky a houby u kamen. Sypu je do staré skleněné rexovky po babičce a přidám trochu pepře, aby červíci neměli šanci. Fouká od lesa a já dlabu velké dýně a chystám světýlka pro děti. Oranžové dýně, srnčí hněď buků, červené psí víno, žluté listí břízy a fantastické barvy letních dubů se předhánějí s javory, kdo s koho. Čas se vrátil do normálu a pomalu přede jako kočka stočená v ušáku u krbu a sní svůj sen o domácím štěstí.
Souznění
Včera, dnes a zítra
Včera deštivo, dnes slunce, zítra mráz a po něm zase slunce. Život už je takový, počasí obzvlášť. Jen ty potraviny se změnily, hlavně náhražky, přívažky, barvičky a chemické přetvářky. Lidé jsou nevšímaví, stále nespokojení, naštvaní, honí čas i peníze… Najednou přijde věk, nemoc, krize… a nemožnost pokračovat ve vyjetých kolejích a nastaveném směru někam výš. Po prodělané nemoci, která nám jasně říká „takhle už ne“ nebo „ani krok tím směrem“ pochopíme, že jsou úplně jiné životní hodnoty, ty pravé, nefalšované, neředěné, původní. Ty úplně pravěké, jednoduché a neměnné: cit, vztah, souznění podobných duší. Je to ta stále opěvovaná, vzývaná, ale i nepochopená a nezažitá či zatracovaná láska…