Postel – to je bitevní pole.

Pole neorané, skoro.

Slavná BB říkala,

že se stejně všichni nakonec

sejdeme v jedné posteli.

Měla pravdu.

Skoro.

V posteli spíme,

milujeme se,

nenávidíme,

přemýšlíme,

pláčeme,

rodíme se

i umíráme.

Celý příspěvek →

Sbírám hodiny.

Mám hodiny dřevěné,

skleněné,

porcelánové

i z plechu.

Mám hodiny bimbací,

přesýpací

a jedny z mechu.

Na nich mám jednu sušenou blechu.

  Celý příspěvek →

Každý má svou třináctou komnatu. A někdo jich má dokonce třináct! I více. Všechny ty komnaty, pokoje, „Zimmer frei“, předsíně, síně, komory i zápraží jsou součástí naší duše. Uskladňujeme tam vzpomínky, ztracené sny, představy i nedokončené plány. Jsou tam i sexuální fantazie, chutě neochutnaného i spálená patra od zběsilého hltání života. Některé komnaty jsou černé, některé září jako nový den, jež vystupuje z hladiny rybníka po ránu o prázdninách. Do některých se ani nepodíváme, protože z nich vane strach a špatné svědomí. Ale všechny jsou jen a jen naše. Mají jednu zajímavou vlastnost: všem můžeme lhát, jen ne sami sobě!

Spíš, jenom svíčky hoří

na sedmiramenném svícnu.

Pět je bílých a dvě černé,

tiše praskají ve tmě

jako vzpomínky ve mně.

Celý příspěvek →

Asi jsi anděl…

Kolik andělů se vejde na špičku jehly? Moje Anděla se vejde na židli. A jí i vajíčka na špeku. Je anděl on, ona nebo ono? Moje Anděla je ona. Je pěkně stavěná, bez věna a byla nevinná. Když na ni volám: „Andělo!!!“, tak si ťuká na čelo. Vždyť já jsem JÁ, copak, to nevíš? Usmívá se na mne a ukusuje krajíc s máslem. S pravým máslem. A ptá se: „Už věříš na anděly?“ „Už věřím, už věřííím!“

 

Asi jsi Anděla…

Připadá ti jako anděl?

Vždyť má velkej´ zadek!

Andělé maj´ taky velký zadky,

aspoň jsem to viděl v kostele.

A když lezla z postele,

tak ho měla akorát… Celý příspěvek →

Odešly. Konečně sami. Ko…neč…ně! Vymalovali jsme. Můžu si koupit, co chci i co nechci. Můžeme se milovat, i když nemáme chuť. Můžeme se milovat dokonce nahlas. Můžeme bloudit nazí po domě. Můžeme jet na dovolenou, a třeba dvakrát! Můžeme všechno. Mraky se rozestoupily. Zase vyšlo slunce. Asi jsme špatní rodiče. Můžeme začít znova… a sami! Děti odešly z domu…a doufám, že si to jednou přečtou a pochopí…

Konečně sami…

Začínáme znovu.

Děti odešly z domu,

můžeme začít znovu!

Dcera se vdala před sedmi lety,

syn odešel za svou milou.

Najednou nám nechybí peníze,

najednou je plná lednice.

Můžeš se ohánět

i motorovou pilou! Celý příspěvek →

Motto:

Manžel se zhrozil: „Týden bez sexu, pokud nebude nová chladnička tady a teď!“

Milé dámy, přiznejme si, jak jsme na tom s jídlem před spaním? Honí nás mlsná i po večeři? Nebo si dáme tu večeři dokonce až těsně před spaním? A jakou večeři? Chleba se sádlem? S cibulí a česnekem? Čokoládu? Ale jen tu 80ti procentní!

Jít spát hladový se rozhodně nedoporučuje, spánek je pak neklidný, protože organismus (nééé orgasmus!!!, i když oboje začíná na „o“) se tomuto stavu brání. Pocit hladu nezaspíte ani nezapijete, protože hlad (i když se to říká) je převlečená žízeň. Jít spát po litru dobře vychlazeného Rulandského šedého také nedoporučuji, protože dostanu „takovou mlsnou“, že mne hanba fackuje! Na druhou stranu jít spát s plným žaludkem nebo s pálící žáhou po pytlíku brambůrek, to taky není to „pravé ořechové“.

Dokonce se ani nedoporučuje jíst na noc některé druhy ovoce nebo zeleniny. Zelenina je do žaludku těžká, nestravitelná. I vařená. Vzpomeňte si na lečo v pozdních hodinách – jen z žaludku „vyhodit“!  A z ovoce konzumovaného na noc se zase pomalu, ale jistě přibírá. (S výjimkou například melounu či ananasu! I tak pochybuji…)

Pak si vyberte. To jsou jen samé zákazy a příkazy – co smíme a co nesmíme – a stejně si to nakonec každá udělá po svém. Když mám večer před spaním na něco chuť, tak si prostě otevřu ledničku a vezmu si to!

Jídlo na noc, před spaním a z ledničky – to je bílý sex!

Celý příspěvek →